V roce 1898 se vydal do Francie, kde získal místo v testovacím oddělení společnosti bratrů Renaultových. Ferenc se stal jedním z jízdních mechaniků Louise Renaulta a v roce 1902 s ním startoval v několika závodech. Právě v tomto roce se firmě podařilo prorazit vítězstvím v závodě z Paříže do Vídně, které zařídil starší z bratrů Marcel. Na začátku příštího roku však Marcel zemřel při závodě Paříž – Madrid a Louis firmu stáhl ze závodů.
Vrátil se o dva roky později s novým Renaultem AK a Szisz, který byl v té době vedoucím testovacího oddělení, se stal vedle Maurice Bernina a J. Edmonda jedním z řidičů. V Gordon Bennett Cupu dojel v Auvergne pátý. Na konci roku tým vyrazil na americký Vanderbilt Cup a Ferenc tam v konkurenci Felice Nazzara, Eddieho Rickenbackera nebo Vincenza Lancii zopakoval páté místo.
V červnu 1906 vedl tým, s jehož auty startovali ještě Claude Richez a Jean Edmond v historicky první Grand Prix organizované Automobile Club de France. Hned v prvním kole mu praskla pneumatika a zanedlouho musel měnit i svíčku, ale auto bylo jinak skvělé. Ferenc pravidelně zajížděl nejrychlejší časy a soupeři ho dokázali předjet jen v případě zastávky k výměně pneumatik. Další defekt pneumatiky ho potkal již ve druhém kole a následně se před něj dostal Paul Baras s Brasierem. Ještě v témže kole si vzal Szisz vedení zpět.
Závod si opravdu “užil”: díky malému rozvoru kol jeho Renaultu měl přední kola v podstatě před očima a na konci prvního dne je měl tak zanícené, že téměř nic neviděl. Celý tým dělal celou noc vše proto, aby se jeho stav zlepšil, což se podařilo, a Ferenc mohl v závodě druhý den pokračovat. Do konce závodu už před sebe nikoho nepustil a tohle dvoudenní klání nakonec absolvoval v čase 12 hodin, 14 minut a 7 sekund. Porazil všech dvaatřicet soupeřů a získal své místo v historii motorsportu.
Poté však zájem Renaultu o závody začal slábnout a Sziszova kariéra začínala ztrácet náboj, i když roce 1907 dojel ve druhém ročníku francouzské GP druhý za Italem Felice Nazzarem. V závodě startoval i v následujícím roce, ale po problémech s autem musel odstoupit a stejně dopadl i v American Grand Prize v Savannah v Georgii.
O rok později odešel z Renaultu, založil vlastní autodílnu v Neuilly-sur-Seine a prakticky ukončil aktivní kariéru, startoval jen příležitostně za volantem aut Alda nebo Lorraine-Dietrich v nejrůznějších podnicích. Až v roce 1914 se Fernandu Charronovi podařilo přesvědčit svého starého přítele a vytáhnout ho zpět za volant ve velkém závodě. Ferenc startoval v Grand Prix v Lyonu a byl poctěn startovním číslem jedna, ale závod po něj skončil neslavně. V jedenáctém kole měnil pneumatiku, při tom do něj narazil Carl Jörns se svým Oplem, zlomil mu levou ruku a ukončil Ferencův poslední závod kariéry.
Za První Světové Války Szisz působil jako šéf přepravy jednotek v Alžírsku, později ale musel být hospitalizován s břišním tyfem. Po válce se vrátil k Renaultu a pracoval pro něj až do konce 30. let.
Ferenc Szisz zemřel 21. února 1944 v Auffargis jižně od Paříže, kde strávil poslední roky svého života a kde je také pohřben. U hlavního vchodu na maďarský Hungaroring dodnes stojí jeho pomník.
