Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Emerson Fittipaldi

Emerson Fittipaldi

Emerson Fittipaldi byl jezdecký génius překypující talentem podpořeným strategickým myšlením. Patří k nejlepším jezdcům historie Formule 1. Stal se dvojnásobným mistrem světa F1, vyhrál 14 Velkých cen a mnoho dalších závodů, jako Race of Champions, International Trophy nebo President Medici. K tomu za svoji dlouhou a znamenitou kariéru vyhrál 23 závodů série CART, včetně dvou závodů Indianapolis 500. Na vrchol všeho ještě v roce 1972 ve svých 25 letech stanovil rekord jako nejmladší jezdec, kterému se podařilo získat titul v F1. Rekord držel 33 let, když ho v roce 2005 překonal Fernando Alonso.

Fittipaldi se narodil v Sao Paulu do závodnické rodiny, jeho otec Wilson i matka Juzy závodili po 2. světové válce se sériově vyráběnými auty. Mladý Emerson pracoval jako závodní mechanik od svých 14 let a postupně se přes motokáry dostal k autům. Získal brazilský motokárový titul. Později začal závodit s Formulí Vee, kterou postavil jeho bratr Wilson Jr. a dokázal s ní také vyhrát národní mistrovství.

V roce se 1969 vydal do Evropy a rychle svými úspěchy v nižších sériích formulí začal přitahovat pozornost. Všiml si ho i Colin Chapman z Lotusu a zapsal ho do evropského mistrovství Formule 2, ve kterém Emerson skončil třetí.

Frank Williams se snažil Fittipaldiho přetáhnout k sobě do týmu po tom, co na Zandvoortu zahynul Piers Courage, ale nepodařilo se mu to. Chapman Emersonovi umožnil získat první zkušenosti v F1 a mladík dojel ve VC Británie osmý; o dva týdny později si již v Německu za čtvrté místo připsal první body. Pak přišla katastrofa, když první jezdec týmu Jochen Rindt v září zahynul během tréninku v Monze a dvojka John Miles začal ztrácet o F1 zájem. Tak se Fittipaldi ve svých 23 letech stal týmovou jedničkou. Že si s touto rolí dokáže poradit, potvrdil hned o dva týdny později, když ve Watkins Glen vyhrál Velkou cenu USA.

V sezoně 1971 se Emersonovi nedařilo a tým si poprvé od roku 1959 nepřipsal ani jedno vítězství. Další rok byl ale úplně jiný: Fittipaldi dominoval pěti vítězstvími a stal se mistrem světa.

Následující rok se k týmu přidal Ronnie Peterson a oba jezdci soupeřili více mezi sebou, než se zbytkem světa – Fittipaldi získal tři vítězství a Švéd čtyři – a titul jim vyfoukl Jackie Stewart. Velkým překvapením bylo, když o rok později Fittipaldi přesedlal k McLarenu. Zvolil ale dobře a stal se podruhé světovým šampionem. Další rok vládl Niki Lauda s Ferrari 312T, ačkoli Emersonovi se podařilo ukořistit výhry v Argentině a Británii a s Mclarenem M23 si dojel pro celkové druhé místo.

Na vrcholu své kariéry v F1 najednou udivil svět oznámením, že opouští McLaren a přidává se ke svému bratrovi v novém týmu Fittipaldi Automotive. Nebylo to ale ono a ze 103 startů bylo nejlepším výsledkem týmu Emersonovo druhé místo v Brazílii v roce 1978. Po dalších čtyřech podprůměrných sezonách se v poměrně nízkém věku 33 let rozhodl z F1 odejít. Tým přestal v F1 působit na konci sezony 1982.

Další Fittipaldiho kroky vedly do USA, stejně jako mnoha jiných uprchlíků z F1. Nejprve startoval v IMSA, poté se přesunul k CART a tak začala druhá kapitola jeho skvělé kariéry. Nejprve se pomalu zabydloval ve dvou menších týmech, až se uvolnilo místo v Patrick Racing, kde s vozem March 85C-Cosworth získal po více než roce první výhru v závodě Michigan 500. To bylo až do vítězství v Elkhart Lake v říjnu 1986 vše a v příští sezoně zaznamenal ještě dvě výhry v Clevelandu a Torontu.

Po těchto několika prvních nevýrazných sezonách v roce 1989 Fittipaldi z Patrick Racing odešel a přidal se k Penske, kde opět zazářil. Vyhrál celý CART Championship s pěti vítěznými závody – jedním z nich byl Indianapolis 500. Tahle výhra byla speciální, Emerson vedl 158 z 200 kol a stal se prvním vítězem na Brickyardu, který za vítězství obdržel více než milion dolarů.

Mezi roky 1987-1995 nebyl jediný, kdy by si Emerson nepřipsal alespoň jedno vítězství. Během tohoto období vyhrál 21 závodů včetně druhé výhry v Indy 500 v roce 1993.

Sedm měsíců po svých 50. narozeninách stále závodil v Champ Car, když se vážně zranil při nehodě v Michiganu a jeho fenomenální kariéra tak byla u konce. A bylo ještě hůř. Když v září 1997 letěl se svým soukromým letadlem nad svou pomerančovou farmou blízko Sao Paula, stroj měl poruchu, zřítil se z výšky 100 metrů k zemi a Fittipaldi si přivodil vážné zranění zad.

V roce 2003 se Emerson vrátil k Champ cars jako majitel týmu a připomněl se ještě v roce 2005, když usedl za volant v Jižní Africe při závodě Grand Prix Masters. Dojel druhý za Nigelem Mansellem, který mu tak oplatil těsnou porážku při Fittipaldiho druhém vítězství v Indianapolis 500.

Témata Colin Chapman, Emerson Fittipaldi, Frank Williams, Indianapolis 500, Jackie Stewart, Jochen Rindt, Lotus, McLaren, Niki Lauda, Ronnie Peterson, Watkins Glen
Předchozí
Luigi Chinetti
Luigi Chinetti
Následující
René Arnoux
René Arnoux

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní