Giannino byl největší hvězdou, která dokázala dvakrát připravit o vítězství pětinásobného mistra světa ve Formuli 1 Juana Manuela Fangia v Mille Miglia – závodě, který mu jako jediný chyběl v nepřeberné sbírce jeho vítězství. Rozhodně to nebylo tím, že by Argentinec v silničních závodech tolik nevynikal – začínal v jihoamerických závodech Carretera a dvakrát i vyhrál.
Giannino Marzotto se narodil 13. dubna 1928 ve Valdagnu a jeho prvním větším závodem bylo Giro di Sicilia, kde startoval s otcovou Lancií Aprilia a ve své třídě obsadil druhé místo. Bratři založili vlastní tým Scuderia Marzotto a závodili hlavně s vozy Ferrari. Neobjížděli však menší závody a místo toho zaútočili rovnou na nejvyšší příčky a v roce 1950 všichni čtyři startovali v Mille Miglia.
Giannino si na závody koupil model, se kterým vyhrál jeden z předcházejících závodů do vrchu. Při testování nového auta však zjistil, že se s jeho předchozím modelem nemůže rovnat. Tušil nějakou nekalost a vydal se do Maranella, kde legendární mechanic Luigi Bazzi přiznal, že motor úmyslně přidusil. Sám Enzo Ferrari slíbil, že osobně na stav auta před závodem dohlédne. A vyplatilo se, Marzotto v dokonalém obleku, vestě a kravatě porazil nejen Fangia, ale také jediného čtyřnásobného vítěze závodu Clemente Biondettiho. Vittorio dojel devátý, Paolo s Umbertem se do cíle nedostali.
Giannino věřil, že Ferrariho auta by mohla být ještě rychlejší a pro následující ročník Mille Miglia přišel s novým návrhem karoserie, který usadil na podvozek z Ferrari 212. Auto nevypadalo kdovíjak skvěle, ale Giannino si vytvořil jedenáctiminutový náskok na Luigiho Villoresiho a útočil na obhajobu prvenství. Ta se však rozplynula po problémech s pneumatikami a závod vyhrál Villoresi.
Rodinný prapor v tomto roce pomáhal pozdvihnout zejména Vittorio, který za volantem Ferrari 212 získal významné prvenství v Giro di Sicilia, kde si poradil i s hvězdnou trojicí Bracco – Biondetti – Taruffi. Bratrům se vedlo skvěle také v následujícím roce v závodě Coppa d’Oro delle Dolomiti, považovaným za „alpskou” Mille Miglia. Vítězství bral Paolo, Giannino byl druhý, Vittorio pátý a Umberto sedmý. V třídě do 1 100 cc jim potom patřila první čtyři místa. Paolo přidal ještě několik skvělých výsledků: první místa v Giro di Sicilia a ve dvanáctihodinovce v Pescaře, kde vyhrál před druhým Gianninem a jméno Marzotto bylo téhož roku také na špici výsledkové listiny Velké ceny Monaka, kde s Ferrari 225 S zvítězil Vittorio.
Pro Mille Miglia v roce 1953 hledal Giannino ideální auto, ale Enzo Ferrari nabídl pouze Ferrari 340 America, se kterým Luigi Villoresi právě vyhrál Giro di Sicilia. Auto ale nebylo v nejlepším stavu. Marzotto se svým mechanikem Marcem Crosarou však po tom, co jim auto nedodala Alfa Romeo ani Lancia, v podstatě neměli na výběr. V závodě sice Giannina potkaly dvě menší nehody, ale přesto získal svůj druhý titul. Pro Fangia to byl jeden z jeho smolných startů. Se svou Alfou 6C byl ve vedení, ale měl problémy s brzdami řízením. Poté, co mu prasklo závěsné rameno, mohl téměř celou cestu z Říma zpět do Brescie zatáčet jen pomocí jednoho kola. I přes tento handicap však nakonec dojel na obdivuhodném druhém místě se ztrátou dvanácti minut na Marzotta. V témže roce Paolo podruhé v řadě vyhrál Coppa d’Oro delle Dolomiti a v příštím ročníku Mille Miglia svedl s Luigim Mussem fantastický souboj o druhé místo za vítězným Albertem Ascarim, který nakonec o pouhých devět vteřin vyhrál. Giannino startoval v závodě také, ale nedokončil.
Všichni bratři se postupně začali věnovat především široce rozvětvenému rodinnému byznysu. Nejstarší Vittorio zemřel v roce 1999, Giannino v roce 2012.
