Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Hellé Nice

Hellé Nice

Mariette Delangle byla kráska z malé vesnice Aunay-sous-Auneau, asi 80km jihozápadně od Paříže, která se později zúčastnila více než 70 automobilových závodů té nejvyšší úrovně. To již byla známá jako Hellé (nebo také Helléne) Nice a ve 30. letech jí patřil svět. Narodila se 15. prosince 1900 a v šestnácti letech se vydala do Paříže, kde se stala tanečnicí a začala vystupovat pod jménem Héléne Nice. Později začala působit i jako striptérka, získala si velké renomé a dařilo se jí tak dobře, že si mohla pořídit vlastní jachtu. Hellé milovala lyžování, ale poranila si při něm koleno, a s tancováním byl konec.

K závodění se dostala v roce 1929. Paříž v té době byla středobodem francouzské produkce automobilů a na nedalekém okruhu v Montlhéry se každý rok jel dámský závod Journée Feminine l’Automobile. Jules Daubecq neodolal a půjčil jí jeden ze svých Omega Six. Startovala sice až z poslední pozice, ale závod vyhrála a později získala další první místo v kratší Grand Prix Feminin. V podstatě přes noc se stala hvězdou a její úsměv zářil ze stránek všech novin a časopisů.

Její talent neunikl ani pozornosti Ettore Bugattiho, který ji pozval do svého sídla v Molsheimu. S Bugattiho T35C se jí v prosinci 1929 podařilo v Montlhéry překonat ženský rychlostní rekord, když desetikilometrový úsek zdolala průměrnou rychlostí 200 km/h. Za pár měsíců si auto koupila a později prohlásila, že vše co chtěla, byla možnost ukázat, co v ní je, a postavit se v rovnocenném souboji mužům. Šanci dostala ve výroční Grand Prix Bugatti v Le Mans a skončila na ohromujícím třetím místě. O krásné závodnici se doslechli i v USA a tak léto strávila Hellé propagací aut značky Miller po amerických okruzích.

Po návratu domů startovala v pěti francouzských Grand Prix a v Monze. Žádný ze závodů se jí vyhrát nepodařilo, ale dokázala porazit některé z největších hvězd té doby a postupně se stala zdaleka nejznámější ženou v celé Francii. Jedním z jejích milenců byl Marcel Lehoux, který jí po tom, co vozy Bugatti přestávaly dominovat, obstaral Alfu Romeo Monza a Hellé s ní stála na startu zářijové Velké ceny Itálie. Mezi absolutní špičkou skončila na devátém místě. Hlavní událostí dne však byla nehoda Giuseppe Campariho a Baconina Borzachiniho, kterou ani jeden z nich nepřežil.

V následujících několika letech nestartovala jen ve Velkých cenách, ale závodila také v závodech do vrchu a v rallye po celé Evropě. V Mont Ventoux dojela druhá za Hansem Stuckem, vyhrála závod La Turbie v Monaku a v roce 1936 Ladies Cup v rámci Rallye Monte Carlo. Později téhož roku ale přišla vážná nehoda v Sao Paulu, po které již pro Hellé nikdy věci nebyly jako dřív. Ve vysoké rychlosti se snažila vyhnout divákům, kteří se toulali po trati, a narazila do balíků slámy. Alfa vletěla mezi diváky, čtyři z nich zemřeli a dalších více než třicet bylo zraněno. Nice byla při nárazu vymrštěna z auta a dopadla na opodál stojícího vojáka, který ztlumil její pár a pravděpodobně jí tak zachránil život. Sám však zemřel, Hellé se probrala z kómatu po třech dnech a v nemocnici strávila další dva měsíce.

V roce 1937 plánovala po pauze návrat v Mille Miglia, ale nezískala potřebnou podporu a nakonec se závodu nezúčastnila. Společně se Simone des Forest, Odette Siko a Claire Descollas se jim však v Montlhéry podařilo překonat celkem 26 rekordů třídy C, když s osmiválcem Matford kroužili po trati bez přestávky deset dní. Následující dva roky závodila v Rallye a vyhlížela návrat k Bugatti. V srpnu 1939 ale Jean Bugatti, který byl jedním z dlouhé řady jejích milenců, zemřel při testování Type 57 nedaleko Molsheimu a o měsíc později přišla válka.

Její život nabral opačný směr v roce 1949. Na večírku prvního poválečného Rallye Monte Carlo ji Louis Chiron veřejně obvinil ze spolupráce s Gestapem. Nice nebyla schopna slova a přítomní si její mlčení pravděpodobně vyložili jako přiznání viny. Chironovo tvrzení nebylo podloženo žádnými důkazy a přesto, že následně opakovaně prohlašovala svoji nevinu, se tohoto stigmatu již nedokázala zbavit. Nejprve ji opustili všichni sponzoři, následovali přátelé i rodina a většina země stála proti ní. To byl trpký konec hvězdy, která zbytek života strávila v chudobě v zašlém bytě v Nice, kde zemřela 1. října 1984 ve věku 83 let. Autorka biografie Bugatti Queen z roku 2004 Miranda Seymour v rámci přípravy knihy v Berlíně zkoumala oficiální vládní záznamy z války a německé úřady jí později oficiálně potvrdily, že Nice nikdy agentkou Gestapa nebyla.

Témata Bugatti, Ettore Bugatti, Hellé Nice, Louis Chiron, Mille Miglia, Montlhéry, Monza
Předchozí
Mika Hakkinen
Mika Häkkinen
Následující
Michele Alboreto
Michele Alboreto

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní