Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  James Hunt

James Hunt

Pokud se řekne sex – snídaně šampionů, většina lidí si vybaví jezdce s dlouhou blonďatou hřívou, který oslňoval nejen svými výkony za volantem, ale také svým nenapodobitelným charisma a inteligencí. James Simon Wallis Hunt se narodil 29. srpna 1947 jako syn londýnského burzovního makléře a tričko s tímto nápisem často nosil pod svou jezdeckou kombinézu. Dokázal vyhrát mistrovství světa F1 v roce 1976, 10 Velkých cen, získal 23 pódiových umístění a 14 pole position.

Vzdělání získal ve Wellingtonu, začal závodit v Mini. Ke konci 60. let se přesunul do Formule Ford a později do F3. V roce 1972 se posunul do F2, když dostal šanci od Lorda Alexandera Hesketha. S ojetým Marchem 712M se mu vedlo dobře. Lord Alexander měl v příští sezoně v plánu působit opět v F2, ale nakonec se rozhodl zkusit F1. Koupil tedy Surtees TS9B, se kterým si Hunt ve svém prvním závodě v Brand Hatch dojel pro fantastické třetí místo. Hesketh poté koupil March 731-Cosworth DFV, se kterým se James začal výrazněji prosazovat – získal ve Francii první bod, čtvrté místo v Británii, třetí v Holandsku a druhé v USA. V celkovém součtu mu patřila osmá pozice.

Sezona 1974 byla pro Hunta i pro tým nevýrazná. V roce 1975 si ale vše sedlo a James vyhrál svou první Velkou cenu v Holandsku, kde porazil i Nikiho Laudu a jeho Ferrari. Lord Hesketh však začal mít problémy s financováním týmu a rozhodl se z F1 odejít.

Jen několik týdnů poté se uvolnilo místo v McLarenu a James Hunt byl kontaktován, ale odmítal podepsat kontrakt, který mu ukládal povinnost nosit na večírky sponzorů oblek – James nikdy sebe ani závodění nebral příliš vážně a byl znám tím, že na sponzorské večírky chodil klidně bos, v tričku a džínách. Nakonec si prosadil svou.

Začátek byl skvělý, hned po první kvalifikaci v Brazílii mu patřila pole position. Sezona 1976 byla rokem Jamesových bitev s Ferrari, zejména s Niki Laudou. Ve Španělsku přerušil sérii jejich pěti vítězství, Lauda poté vyhrál v Belgii a Monaku a Hunt ve Francii. Nato ale přišla Laudova vážná nehoda v Německu, a zatímco se dával do pořádku, James kromě závodu na Nürburgringu zvítězil i v Holandsku. Hladká cesta k titulu to ale pro Brita nebyla, protože v Itálii Lauda ohromil celý svět svým návratem, jen 43 dní po tom, co málem uhořel ve svém Ferrari. V Monze získal čtvrté místo, zatímco James nedojel. Rakušan si tak udržel průběžnou první pozici.

James Hunt se ale vrátil do hry výhrami v Kanadě a USA a před posledním závodem v Japonsku ztrácel tři body. Podmínky v Japonsku byly otřesné, jezdci před sebou neviděli téměř nic. Byly až tak nebezpečné, že Lauda se rozhodl neriskovat a odstoupil. Hunt přes spoustu problémů dojel nakonec třetí. To znamenalo, že mu jeho 69 bodů stačilo na titul, o jediný bod před Niki Laudou.

Sezona 1977 nebyla pro tým příliš dobrá, ale James vyhrál alespoň dva závody, v USA a Japonsku. Další nebyla o nic lepší a Hunt získal pouze osm bodů. V tomto roce měl nehodu se svým Lotusem Ronnie Peterson, který naboural v první zatáčce Velké ceny Itálie a jeho auto začalo hořet. James, Patrick Depailler a Clay Regazzoni ho vytáhli z auta, ale další den v nemocnici zemřel. James byl smrtí kamaráda hluboce zasažen po několik dalších let. V roce 1979 to zkoušel u Walter Wolf Racing, ale auto nebylo dobré a tak se rozhodl ukončit kariéru.

James Hunt se stal TV komentátorem Velkých cen pro BBC, když vytvořil dvojici s Murrayem Walkerem. Byl to ale James, který svým šarmem a přímočarými komentáři přitáhl k obrazovkám miliony diváků. Následně se uchýlil do Marbelly, kde si užíval žen a bezstarostného života, plného nočních klubů a večírků. Čas trávil squashem, tenisem, kriketem a fotbalem, byl také skvělým hráčem na trubku a piano.

Se svou druhou ženou Sarah měl dva syny. Stal se také předním chovatelem andulek a papoušků, které vozil ve staré dodávce Austin A35. James Hunt zemřel na infarkt ve věku pouhých 45 let, 15. června 1993.

Témata Clay Regazzoni, Ferrari, Hesketh, James Hunt, Lotus, March, McLaren, Murray Walker, Niki Lauda, Nürburgring, Patrick Depailler, Ronnie Peterson
Předchozí
Woolf Barnato, Bentley
Woolf Barnato
Následující
René Dreyfus, 1930 Monako
René Dreyfus

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní