Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Podivuhodné závody  /  1929 – Herečka a operní pěvec

1929 – Herečka a operní pěvec

Mille Miglia, 13. dubna 1929

Hrabě Aymo Maggi měl sen uspořádat ve svém rodném městě Brescia největší motoristický závod na světě. Společně s dalšími obyvateli Brescie, hrabětem Francem Mazzottim, Renzem Castegnetem a Giovannim Canestrinim vymysleli přes 1 600 kilometrů dlouhý závod napříč Itálií, začínající a končící v Brescii. Odehrávat se měl na veřejných silnicích, které po dobu závodu nebudou oficiálně uzavřeny. Ambiciózní plán přilákal i italského vůdce Benita Mussoliniho, který v motosportu spatřoval cestu pokroku. A tak se roku 1927 mohl uskutečnit první závod Mille Miglia. Brzy si vybudoval pověst jednoho z nejnáročnějších silničních závodů na světě.

První dva ročníky Mille Miglia byly ohromným úspěchem, obešly se bez nehod a rozšířily tak trend silničních závodů, předznamenaný na začátku století závody přes městečka a vesnice severní a střední Itálie. Nejenže závody přilákaly značný počet závodníků, ale rovněž zpřístupnily podívanou italským občanům, kteří se sešli v počtu tisíců přímo u silnice a hlasitě povzbuzovali své favority. Roku 1929 se počet přihlášených smrskl na skromnějších 72, z velké části proto, že se soutěž kryla s Velkou cenou v Monaku, považovanou za největší událost světa motorismu. S osmi Bugatti soutěžícími v Monte Carlu toho na Mille Miglia moc nezbylo. Neúčastnil se ani nikdo ze zahraničí, horkými favority byl tedy tým Alfa Romeo, obzvlášť pak za přítomnosti triumfální dvojice Guiseppe Campari a Giulio Ramponi. Campari byl postavou vskutku velkolepou. Coby frustrovaný operní pěvec s oblibou zpíval vysoké árie, zatímco křižoval silnici.

Hlavními soupeři Alfy byl tým OM z Brescie s jezdci jako Antonio Brivio či s vycházející hvězdou Taziem Nuvolarim. Nižší třídu měly ovládnout Fiaty 509s, které tvořily více než čtvrtinu celkového počtu vozů. Nejsvéráznější soutěžící byla ovšem herečka Mimi Aylmer, která přijela v červených šatech a kožichu, s šoférem za volantem Lancie Lamba. Každý předpokládal, že závodit bude právě šofér, toho ovšem herečka na poslední chvíli odsunula na místo spolujezdce a sama se chopila volantu. Na všechny čekalo 1 638 kilometrů rozložených do dvou dnů, cesta klesala k jihu až do Říma. Alespoň třetinu tvořily špinavé prašné cesty, další riziko představovalo 67 železničních přejezdů, většina z nich bez jakéhokoliv zabezpečení nebo signalizace.

Překvapivě se do vedení dostalo osamělé Maserati „Baconina“ Borzacchiniho a Ernesta Maseratiho, které se drželo v čele až do Bologni. V témže čase byli dva ze zakladatelů, Maggi a Mazzotti, nuceni odstoupit kvůli potížím s převodovkou. Dalším z nešťastníků byl Nuvolari, jenž havaroval typicky působivým stylem. Čtyři minuty za Maserati jel Campari, stíhaný Achillem Varzim, hrabětem Brilli-Perim a Carlem Pintacudou, všichni v Alfách. Na cestě do Říma nabyl Varzi půlhodinové zpoždění, neboť musel zastavit a uhasit oheň na motoru. Brilli-Peri vypadl také kvůli potížím s motorem. Borzacchini s Maseratim v Římě stále vedli. Na pověstně komplikované cestě na Jadran se jim však rozbila převodovka a odstoupili. Cesta se tedy otevřela týmu Alfa a v momentě, kdy dorazili k jaderskému pobřeží, Campari s Ramponim vedli o více než 20 minut. Zpátky v Bologni, když zbývala pouhá pětina závodu, Campari stále vedl nad OM Guiseppa Morandiho a Archimeda Rosy, kteří se namísto Varziho posunuli na druhou příčku. Ačkoliv Campariho automobil utrpěl v posledním úseku dva defekty, do Brescie dorazil jako vítěz deset minut před Morandim a Rosou, za nimi o dvě minuty později dojel Varzi a Colombo. Vítězný čas Alfy byl 18 hodin 4 minuty a 25 vteřin při průměrné rychlosti 90 km/h. Z celkových 72 závodníků stále mířilo k cíli ještě 42.

Byla mezi nimi i Mimi Aylmer. V cíli se ovšem neobjevila dřív, než si připravila podívanou pro své zbožňující fanoušky. Na předměstí Brescie, kdy jela na 29. místě a zhruba sedm hodin pozadu za vítězem, Mimi na pět minut vystoupila, aby si upravila účes a líčení. Poté, co za pomoci rtěnky dokončila vylepšení svého vzhledu, se konečně cítila na to předstoupit před publikum, a zamířila tedy do cíle. Tam už ji čekalo bouřlivé přivítání. Z vozu vystoupila s okouzlujícím úsměvem, bezchybně upravená a bez jediné známky únavy. Výraz na tváři jejího šoféra však vypovídal o jiném příběhu. Připomínal hromádku neštěstí a později obdržel zvláštní cenu pro nejodvážnějšího účastníka závodu. Bezpochyby si ji zasloužil.

Témata Achille Varzi, Alfa Romeo, Antonio Brivio, Baconin Borzacchini, Bugatti, Fiat, Giulio Ramponi, Giuseppe Campari, Lancia, Mille Miglia, Monaco, Tazio Nuvolari
Předchozí
Alfa Romeo, Spa-Francorchamps, 1925
1925 – Zastávka na oběd
Následující
Baconin Borzacchini, Mille Miglia, 1932
1932 – Campariho kladivo

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní