Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Podivuhodné závody  /  1940 – Špatná strana cesty

1940 – Špatná strana cesty

Gran Premio Internacional, Del Norte, 27. září 1940

Tento jihoamerický maratón znamenal jedno z prvních velkých vítězství pro Juana Manuela Fangia. Málem ale skončil katastrofou kvůli chybě jeho mechanika, který, dezorientovaný v cizí zemi, zapomněl na to, na jaké straně silnice má jet, a vrazil do jiného auta.

Roku 1939 začal Argentinský automobilový klub pracovat na ambiciózním projektu, v němž chtěl silnicí spojit Buenos Aires a New York. V naději, že by tak mohl přesvědčit důležité autority ke konstrukci dlážděných cest, přišel klub s myšlenkou automobilového závodu. Tak se zrodil Gran Premio Internacional del Norte, 9 444 kilometrů dlouhý závod o 13 částech, začínající a končící v Buenos Aires. Závodníky zavedl daleko na sever, až do peruánského města Lima. Pouhý zlomek cesty byl přitom vydlážděný, přesněji prvních 644 kilometrů do Cordoby. Velká část trasy v Peru vedla přes špinavé horské stezky s hrozivými srázy na jedné, někdy i obou stranách. Stoupání po Andách dosahovalo nadmořské výšky přes 3 962 metrů, což byla pro jezdce, nevybavené tak klíčovou pomůckou jako kyslíkové bomby, znepokojující vidina. Měla to být obrovská zkouška vytrvalosti a řidičských schopností. Jediné vydechnutí poskytovala dvoudenní přestávka v Limě.

29letý Fangio byl ve světě motosportu začátečníkem. Závodil v kupé Chevrolet a dostalo se mu tvrdých soupeřů jako třeba bratrů Oscara a Juana Gálvezových či argentinských šampiónů Ernesto Blanca (z roku 1936) a Angela Lo Valva (z roku 1939). Když se Fangio během tréninku uprostřed noci se dostal do zapadlé bolivijské vesnice, v jednom domě se zeptal, jestli může použít toaletu. Poslali ho na kompost vedle odpočívajícího prasete. Tak se to dělávalo v bolivijském stylu.

Závod začal minutu po půlnoci na stadionu fotbalového klubu River Plate, pořadí závodníků se ustanovilo losováním. První část mezi Buenos Aires a argentinským městem Tucuman měřila 1 363 kilometrů. Takovou vzdálenost za jeden úsek motosport předtím ještě nepoznal. Enrique Valiente (jedoucí pod přezdívkou Patoruzu) neprodleně nabral náskok až do Rosaria, v Cordobě vedení převzali bratři Gálvezovi, dohánění Borisem Afanacencem, Pedrem Cavacevichem a Fangiem. Pomalu, ale jistě se Fangiovi předchozí seznámení s trasou začalo vyplácet a na konci prvního úseku se ocitl ve vedení.

Bratři Gálvezovi zvítězili ve druhé a třetí části (do La Quiacy a Potosi). Mnoho závodníků se ovšem potýkalo s nadmořskou výškou plání v Bolívii. Mezi nimi byl Lo Valvo, který se musel z La Quiacy vrátit do svého rodného Arrecife, když jeho spolujezdec a švagr Antonio Spampinatto onemocněl v důsledku nedostatku kyslíku. Na trase byla totiž šance na lékařskou pomoc během závodu velmi nízká, neboť byl k dispozici pouze jeden doktor.

Když Juan Manuel Fangio na konci čtvrté části bezpečně dorazil do La Paz, málem ze závodu vypadl, a to nikoliv vlastní vinou. Jeho mechanik Héctor Tieri během projíždce auta po servisu zapomněl, že zatímco v Argentině se jezdí nalevo, v Bolívii je to obráceně. Vyrazil po špatné straně a ihned vrazil do cizího vozu. Nehoda zanechala Chevrolet s ohnutým podvozkem a poškozenou nápravou. Před pokračováním do dalšího úseku tak vyžadoval rychlé opravy. Na cestě do Limy se pak vozu rozletěl ventilátor a zanechal díru v chladiči, jež byla nouzově vyplněna kusem hadru, než mohl Fangio pokračovat. Zpoždění jej posunulo až na jedenáctou pozici v úseku, celkově však stále vedl.

Při návratu do Limy bratři Gálvezovi sjeli v noci z cesty a se svým Fordem kupé skončili na dně rokle. Julio Pérez přejel tu samou zatáčku a jeho vůz nejistě balancoval na kraji propasti. Když uslyšel křik, zapnul světla a v hloubkách průrvy se mu podařilo nalézt oba bratry!

Vyřazení největších soupeřů umožnilo Fangiovi získat náskok 90 minut, a přestože na předposlední etapě mezi La Quiacou a Tucumanem vrazil do skály, skončil jako vítěz. Lépe už to asi nešlo, zvlášť pro někoho, jehož mechanik nezvládne sám ujet ani 50 metrů.

Témata Juan Manuel Fangio
Předchozí
Tazio Nuvolari, Auto Union, Donington Park 1938
1938 – Parohy Tazia Nuvolariho
Následující
Zimní Švédská Grand Prix, 1947
1947 – Závod na ledě

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní