Jaguar Racing tým byl založen jako odpověď na žádostivost národa. Měl se stát britským závodním zeleným Ferrari. Připomínal však spíš tým BRM a jejich motor V16 o padesát let dříve. S rozpočtem velkým jako hrubý domácí produkt nějaké menší země. Ford, který nyní ztrácel stovky miliónů dolarů, přestal tým Jaguár podporovat a nabídl ho k prodeji za symbolickou jednu libru. Koupil si ho jistý rakušan Dietrich Mateschitz a přejmenoval ho na Red Bull Racing…
Ještě těžší bylo pochopit žalostný výkon týmu Toyota. Když se v roce 2002 vrhli do Formule 1, neočekávalo se, že začnou okamžitě vyhrávat. Ale přece jenom mohli získat více než pouhé dva body za celou sezónu. V roce 2003 jich získali šestnáct a v roce 2004 devět. Toyota byla v té době největší automobilkou na světě a měli celou armádu chytrých a pracovitých konstruktérů, na které se mohli spolehnout. Měli za sebou tradici svědomitosti, seriózní a bohaté sponzory jako například Panasonic a ohromující průmyslové bohatství. V roce 2005 se pro ně situace trošku zlepšila. Získali několik třetích míst s Ralfem Schumacherem za volantem a konečné čtvrté místo v tabulce poháru konstruktérů. Dokázali si připsat i nějaká vítězství z kvalifikací a několik nejrychleji zajetých kol. Skončili po sedmi letech snažení bez jediné výhryv Grand Prix. Renault, který do Formule 1 vložil mnohem méně peněz, vyhrál během sedmi let dvakrát celý světový šampionát. Co dělala Toyota tak špatně, jaký byl jejich problém?
Máme tu ale ještě horší případ, Hondu. Situace v Hondě byla ještě mnohem více skličující, vzhledem k reputaci, kterou si vysloužili svou inženýrskou dokonalostí a svými motory vyhrávajícími šampionáty v McLarenech a Williamsech, zkušenostmi s týmem BAR, svou vlastní závodnickou historií a přiměřené chuti k důvtipné agresivitě. Když se v roce 2006 nově představili jako Honda Racing tým, měli pro závodění všechny předpoklady, ucházející jezdce Jensona Buttona a Rubense Barrichella a všudypřítomnou podporu fanoušků. O tři roky později to v slzách vzdali. Výkonný ředitel Takeo Fukui zoufale oznámil, že společnost Honda Motor Co. došla k závěru, že vystoupí ze všech aktivit Formule 1 a rok 2008 tak bude pro tým jeho poslední sezónou, které se bude účastnit. Roční náklady na provoz týmu byly sto padesát miliónů liber. Podpora sponzorů nestačila. Button si v sezóně 2006 vedl dobře. Připsal si jedno vítězství v kvalifikaci na závod v Austrálii a výhru v Maďarsku. Potom už však nepřišlo nic, nic, co by stálo za řeč. A v polovině roku 2009 oznámilo i BMW, že opouští závody Grand Prix.
Jestliže to vzdala Toyota, Honda i BMW, jaké vyhlídky měly ostatní týmy? Minardi, které pokulhávalo vzadu, s rozpočtem třicet miliónů liber, prodalo svůj tým jistému rakušanovi Dietrichu Mateschitzovi a stalo se z nich Toro Rosso. Sauber, bůh jim žehnej, stále pokračuje. Arrows zkrachoval v polovině sezóny. Super Auguri, vzniklý z jakési kombinace Arrows / Honda, v roce 2008. Tým Caterham v roce 2014 a Marrussia a Lotus v roce 2015. První dva týmy skončily úplně, Lotus byl byl prodán Renaultu, který se díky tomu v sezóně 2016 vrátil zpět do Formule 1.
Honda se o to pokouší také. V roce 2015 se vrátili do Formule 1 jako výhradní dodavatel motorů pro McLaren. I tentokrát měli pro závodění všechny předpoklady, špičkové jezdce Jensona Buttona a Fernanda Alonsa a všudypřítomnou podporu fanoušků. V polovině sezóny 2017 na svou první výhru stále ještě čekají a vypadá to, že ještě dlouho budou. Zatím se jen málokdy kvalifikují, nebo dokončí závod.
