Psal se leden roku 1959 a nový světový šampión, Mike Hawthorn, byl právě oslavován na večeři Národního sportovního klubu za přítomnosti takových osobností, jakými byli Henry Cooper, Joe Davis, Donald Campbel a Tony Brooks. Události předsedal Charles Forte, který představil čestného hosta a znamenitý koktejlový kabinet plný alkoholu. Při jeho uvítací řeči Mike doufal, že mu v blízké budoucnosti někdo přijde na pomoc a společně ten kabinet vyprázdní.
O několik dní později, 22. ledna 1959, Mike Hawthorn zemřel. Zabil se ve svém vlastním upraveném Jaguaru 3.4, když se pustil do hloupého závodění s Robem Walkerem, řídícím vůz značky Mercedes. Rozdali si to na běžné vozovce, kdy na Guilfordské objízdné komunikaci ztratil Hawthorn kontrolu nad řízením a narazil do stromu. Bylo mu pouhých dvacet devět let. Tento veselý kavalír automobilového sportu si svůj titul šampiona užil po dobu krátkých tří měsíců. Byl to nešťastný konec podivně nesouvislé sezóny 1958.
Mike byl vysoký švihák (měřil 1,88 m), odvážný a miloval zábavu. Byl vzorem pro mladé kluky, kteří ho uctívali. Měl špičatou bradu a vlasy měl blonďaté jako Marilyn Monroe. Jako pravý Angličan vždy závodil v bílých kalhotách, zelené bundě a motýlku. „Jestliže nemůžu řídit zelené auto, budu alespoň závodit v zelené bundě“, prohlásil roku 1953, když se stal jezdcem stáje Ferrari a usedl za volant červeného vozu. Byl představitelem nečekaného Britského rozkvětu na celosvětové scéně Grand Prix a prvním Britem, který se stal šampiónem.
