3. srpna 1958, při závodech na Nürburgringu, zemřel Peter Collins. Týmový manažer stáje Ferrari, Romolo Tavoni, doprovodil Hawthorna po závodě do nemocnice. Tam ležel Peter. Vypadal jako by spal. Mike na něj pohlédl, otočil se a odešel na chodbu. Tam se opřel o zeď a sklouzl po ní na podlahu. Jenom tam seděl a nemluvil. Ferrari v té době opovrhoval tím, ukázat jakékoliv emoce, ale Hawthorn byl naprosto zničený. Když se vracel zpět na londýnské letiště, po tváři mu stékaly proudy slz. Collins byl pro něj mimořádným přítelem a parťákem. Takové Hawthornovo alter ego, lépe vypadající a s větším šarmem. Byl takovou osobností, jakou by Hawthorn chtěl být, kdyby si mohl vybrat. Chodili společně na večírky, jezdili za stejný tým. Collins se právě oženil s Louis Cordierovou a Hawthorn se chystal vzít si za ženu okouzlující Jean Howartovou. Všechno šlo tak dobře. A zničehonic byl Collins po smrti.
Když se Hawthorn postavil zpátky na nohy, nasbíral pár dalších bodů za cenná druhá místa, získal titul a odešel do důchodu. „Jeho snem bylo oženit se s krásnou mladou slečnou a věnovat se své slibné kariéře v oblasti obchodu“, řekl touto skutečností znechucený Enzo Ferrari.
„Věnoval jsem se závodění osm let a během těchto osmi let jsem se dostal na vrchol. A tak jsem se rozhodl, že nastal ten pravý čas s řízením skončit“, řekl Hawthorn na slavnostní večeři Národního sportovního klubu. Spolu s Duncanem Hamiltonem se měli stát partnery. Mike Hawthorn měl ve Farnhamu dílnu, která nesla světoznámé jméno „Tourist Trophy Garage“. Zde trávil svůj čas a společnosti jako Shell a Mintex mu velmi dobře platily za propagaci jejich výrobků. Nevedl si špatně. Ale pak uviděl Mercedes Roba Walkera, nádherný stroj nazelenalé barvy. Hawthorn cítil potřebu ho porazit. Vyrazili na Guilfordský obchvat, a tak skončil příběh prvního britského šampiona – pošetilého alkoholika, gentlemana i vynikajícího pilota Formule 1.
