Hluboce obdivoval Fangia pro jeho strategickou mazanost, bezvadnou techniku řízení a charismatické sebeovládání. Jak říkal Stewart: „Fangio byl velmistr našeho byznysu a každý, kdo v motoristickém sportu působil, to věděl.“ Duševní přehled, stabilní prostředí a odměřený přístup byly ve Stewartově světě vždy žádoucí.
Smrt Jochena Rindta v roce 1970 byla pro Jackieho Stewarta za hranicí snesitelnosti. Nebylo to jen proto, že byl Rindt mrtvý, nebo že byli se Stewartem kolegové v bláznivém světě automobilových závodů. Rindt byl součástí Stewartova mentálního a emocionálního myšlení. Stewart vysekl Rindtovi poklonu: „Byl to nejlepší jezdec, proti kterému jsem kdy za dobu své kariéry závodil.“ Stewart a Rindt byli velcí kamarádi a blízcí sousedé ve Švýcarsku. Jejich děti si spolu hrávaly. Okouzlující Nina Rindt a elegantní Helen Stewart tvořily působivé duo v padocích. Rindt byl také kouzelníkem Formule 2, přičemž si nechával prostor na to, aby se zapsal i do závodů Formule 1.
Svá učednická léta strávil v týmu Cooper a tam si vysloužil nelibý komentář od Rona Dennise, který byl v té době Rindtovým mechanikem. „Byl arogantní a nejednal s lidmi, tak jak by měl. Zejména s mechaniky.“ Následně strávil Rindt rok v Brabhamu, kde měl na něj konstruktér Ron Tauranac naopak úplně jiný názor. „Šlo nám to spolu skvěle. Peněz nebylo moc, a tak jsme sdíleli po většinu roku jeden pokoj. Byl to dobrý chlapík.“ Oba názory měly něco do sebe. Rindt byl rychlý a věděl to o sobě. Byl opravdu arogantní, nosil v sobě zášť vůči ostatním lidem a byl chorobně horlivý, zbavit se kohokoliv, kdo by se postavil proti němu. Současně byl ale zábavný a byl dobrým společníkem. A pokud jste byli na jeho straně, resp. pokud jste byli Jackie Stewart, byl i oddaným přítelem. Byl ambiciózní a proslule známý svou touhou po titulu mistra světa. Dokonce uvažoval, že by odešel z přívětivého týmu Brabham a podepsal smlouvu se zneklidňujícím potenciálem týmu Lotus. A neskončilo jen u uvažování.
