99. Vztekloun Gilles

Pravdou je, že Gilles Villeneuve se ne příliš dobře vyrovnával s tím vším tlakem. Bylo pěkné být lidovým hrdinou, ale Villeneuveovi bylo nyní třicet let a řídil vůz, který možná nikdy nebude správně fungovat. Navíc byl obklopen iniciativními typy jako Prost, Lauda a Pironi a nenáviděl nově vylepšený ground efekt, který ho dováděl k zuřivosti. „Tohle není řízení, je to jen otázka toho zamířit do zatáčky, přicucnout se k trati a doufat, že jste ve správné stopě. Tahle proklatá věc vám nepřinese žádné uspokojení.“ Začal opovrhovat jinými, méně zapálenými jezdci. Říkal jim „přehlídkoví jezdci“ nebo „onanisti“ anebo také „jezdečtí baleťáci“. Zároveň se bál o svou image. Byly to teprve dva roky, co se začal holit a nebyl připravený to veřejně přiznat. Rozčiloval ho jeho maličký vzrůst, byl posedlý svými řídkými vlasy, jakmile sundal helmu, neodkladně si je česal dopředu, aby si zakryl plešku.

A doma se navíc začal chovat jako vztekloun. To byla opravdová změna z původně neovlivněného, skromného Villeneuvea, toho který v začátcích vydělával na živobytí a který preferoval být se svou ženou a dětmi v americkém obytném voze, před drahými hotely a služebními byty. Toho který jednal se zbytkem světa vždy s roztomilou upřímností.

Když byl v depresi, šel a zvýšil si sebevědomí koupí šíleně rychlého, drahého a nepohodlného motorového člunu, zatímco své ženě Joann zakazoval utrácet peníze. Když byl v její společnosti, byl chorobně žárlivý a majetnický, ale neodradilo ho to si začít svou vlastní aférku. Vypukly mezi nimi hádky a děti, jak říkala sama Joann: „Cítily, že je mezi námi velké napětí a tření. Byly nešťastné a nevyrovnané.“ Mladý Jacques Villeneuve, kterému bylo v té době deset let, nemohl udělat nic správně. „Gilles měl na Jacqua velmi vysoké nároky“, říkala Joann. Jacques byl velice nervózní, protože se ustavičně snažil uspokojit svého otce. Nebo jak říkal jeden z Jacques Villeneuveových kamarádů: „Jacques byl téměř ztracený případ”.