Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Bruce McLaren

Bruce McLaren

Novozélanďan Bruce McLaren byl pilot a konstruktér, jehož příjmení stále nese jeden z nejvýznamnějších týmů historie Formule 1. Bruce se v polovině 70. let zabil, když testoval nové auto v Goodwoodu v Anglii. Bylo mu jen 32 let. Do té doby zvládl vyhrát čtyři Velké ceny F1, dva tituly v sérii Can-Am a vítězství v 24 hodin v Le Mans.

Narodil se 30. srpna 1937 v Aucklandu, kde jeho otec vlastnil garáž, a jako kluk tam trávil hodně času. V mládí ho potkala nemoc perthes, měl problémy s kyčlí a levou nohu měl kvůli nemoci kratší. To ho ale nezastavilo od získání titulu v sérii Driver to Europe v roce 1958 se svým vlastním autem Cooper F2.

McLarenových výkonů si všiml Jack Brabham a mladík vedle něj získal místo v Cooperu. Bruce se projevil poměrně brzy a v roce 1959 vyhrál závod na Sebringu, v té době se svými 21 lety nejmladší jezdec, který kdy vyhrál Velkou cenu.

Sezona 1960 byla pro Bruce nejlepší v kariéře v F1 a po dobrých výkonech včetně výhry v Argentině mu na jejím konci patřilo druhé místo za Brabhamem. V roce 1961 Jack od týmu odešel a Bruce převzal pozici jedničky, týmu, ani jemu se však příliš nedařilo, ale v Monaku dokázal svůj Cooper-Climax dostat do první řady na roštu vedle Grahama Hilla s BRM a Jima Clarka s Lotusem-Climax. Hill byl v Monaku skvělý a po polovině závodu byl již 48 sekund před Brucem. Hillovo BRM ovšem mělo problém s tlakem oleje a McLaren měl cestu k vítězství volnou.

Bruce chtěl, aby mu Charles Cooper postavit dvě auta, aby mohl závodit v 1963/64 Tasman Cup Championship. Cooper ale odmítl, takže McLaren, který v Cooperu strávil sedm let, si postavil auta sám a začal s nimi jezdit za stáj Bruce McLaren Motor Racing.

Bruce dokázal tasmánskou sérii v roce 1964 vyhrát, ale kaňkou na jinak úspěšné sezoně byla smrt jeho týmového kolegy Tima Mayera při tréninku na poslední závod sezony v Longfordu.

S McLarenem začal spolupracovat Mayerův bratr Teddy a dokázal pro začínající tým získat potřebné peníze. McLaren na konci sezony 1965 odešel z Cooperu úplně a založil vlastní tým F1. Dvojku mu dělal Chris Amon. Toho vehementně lákalo Ferrari, kam brzy odešel, ale ještě před jeho odchodem tihle dva dokázali vyhrát s Fordem GT40 24 hodin v Le Mans.

V roce 1966 Bruce a Chris závodili v Can-Am, ale McLaren M1A a poté ani M1B nebyly nejlepší. McLaren Motor Racing byl na prahu něčeho fantastického, až když se v roce 1967 Bruce vrátil k M6A-Chevrolet a Chrisovo místo převzal další Novozélanďan Denny Hulme. Hulme vyhrál první tři závody sezony, pak ale Bruce vyhrál v Laguna Seca a Riverside a získal v sérii Can-Am titul pro rok 1967.

1. září 1968 začala neskutečná série, kdy McLareny M6A a M8A nastolily vládu v seriálu Can-Am a nepustily jí celé dva roky. Tým ovládl 23 závodů v řadě, když jedenáct výher získal Hulme, sedm Bruce, dvě Dan Gurney a po jedné si připsali Mark Donohue, John Cannon a Peter Gethin. Nadvládu dočasně přerušil Tony Dean, když s Porsche 908 vyhrál 13. září 1970 v Atlantě. McLareny ale byly zpátky o dva týdny později a začala další série patnácti vítězství, než přišlo Porsche se svým legendárním 917. Mezi lety 1967-1971 McLareny vyhrály celkem 43 závodů. Bruce získal druhý titul v roce 1969, Hulme vládl v letech 1968 a 1970 a v roce 1971 zvítězil Američan Peter Revson. Ten v F1 McLaren opět působil v sezoně 1969, ale žádné vítězství nezískal.

Bruce měl zálusk také na Indianapolis. V roce 1968 měl závodit s STP Carolla Shelbyho, ale Shelby auto nakonec stáhl. V příštím roce si tedy nechal od designera Gordona Coppucka vytvořit pro Indy M15 turbo. Auto bylo založené na modelu, se kterým tým dobyl Can-Am, a při testech se jevilo velmi dobře. Během tréninku však praskl uzávěr nádrže a Hulme si popálil ruce žhavým methanolem. To pro něj znamenalo stop; se zbylými dvěma auty jeli Carl Williams a Peter Revson. Vítězství z toho nebylo, ale vozy M15 získaly cenu pro inženýrskou kvalitu.

Pak přišla tragédie. Bruce 2. června 1970 zahynul během testování s novým M8D pro Can-Am v Goodwoodu. Tým tak přišel o svou duši a hnací motor, který ve svém šéfovi měl. Rozhodl se ale pokračovat a prokázat tak svému zakladateli úctu nejlepším možným způsobem: skvělými výkony v F1, Can-Am a Indy během následujících desetiletí až (téměř) do současnosti.

Témata BRM, Bruce McLaren, Can-Am, Caroll Shelby, Chris Amon, Cooper-Climax, Dan Gurney, Denny Hulme, Ferrari, Ford, Goodwood, Graham Hill, GT40, Indianapolis, Jack Brabham, Jim Clark, Le Mans, Lotus, Mark Donohue, Monaco, Peter Revson, Sebring, Tim Mayer
Předchozí
Henry Segrave
Henry Segrave
Následující
Baconin Borzacchini
Baconin Borzacchini

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní