Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Jo Bonnier

Jo Bonnier

Švédský jezdec Jo Bonnier nebyl jen závodníkem, během svého nedlouhého života působil také jako prezident Asociace řidičů a provozoval vlastní galerii umění. Vysoký Seveřan, který byl dobře znám pro svou charakteristickou bradku, byl vzdělaným, kultivovaným člověkem – mimo jiné mluvil šesti jazyky. Narodil se 31. ledna 1930 jako Joakim Bonnier ve Stocholmu do bohaté rodiny, která dodnes ovládá mediální gigant Bonnier Group. Jeho otec byl profesorem genetiky na místní univerzitě, Jo vedle Stockholmu studoval také v Paříži a Oxfordu.

Závodit začal v sedmnácti letech doma ve Švédsku se starou motorkou Harley Davidson a k závodním autům se posunul po službě u námořnictva. Jo poté závodil s Alfou Romeo a v roce 1956 stál na prahu Formule 1. Prvním závodem pro něj byla poslední Velká cena sezony v Monze, kde se s Gigi Villoresim dělil o starší Maserati 250F, ale v sedmém kole museli odstoupit.

Jo Bonnier málem přišel o život v Imole, kde se ve vysoké rychlosti nedokázal vyhnout pomalejšímu autu. Po střetu skončilo jeho Maserati v kotrmelcích a přeletělo auto před sebou, kdy se oba jezdci dokonce dotkli helmami. Jo vyletěl z auta ven, než se zastavilo, a z nehody si odnesl otřes mozku, zlomený obratel a několik žeber. Dal se do pořádku a v roce 1957 pokračoval se Scuredia Centro Sud 250F. V Argentině dojel sedmý, ale do konce sezony zaznamenal už jen několik nedokončených závodů.

Většinu následující sezony jezdil sám za sebe a se svým 250F získal velmi dobrá druhá místa v Syrakusech a Caen, kterými zaujal BRM, a stal se jejich jezdcem. Začal skvěle a v Maroku dojel mezi absolutní špičkou čtvrtý. V prvním závodě sezony 1959 měla auta BRM problémy s brzdami a před závodem v Holandsku s testováním pomáhal Stirling Moss. Ve spolupráci s týmem se mu podařilo nastavení auta vyladit a Bonnier a kolega Harry Schell měli větší naděje na úspěch. Švéd dokonce vyhrál kvalifikaci a za bouřlivého počasí vyrážel do závodu z prvního místa. Brzy po startu ho předjel Masten Gregory se svým Cooperem-Climax, ale Bonnier se držel těsně za ním.

Až ve dvanáctém kole opět získal vedení. Rychle ho však dohnali Moss a Jack Brabham a ve vedení se střídali. Brabham měl problémy s převodovkou a Bonnier se dostal před něj, následně ho ale předjel Stirling Moss. Angličana ovšem dvanáct kol před cílem potkaly také podobné problémy s převodovkou, musel do boxů a Bonnier už výhru nepustil. V mistrovství světa F1 to pro něj byla jeho první a jediná v kariéře.

Ještě ten rok Jo podepsal smlouvu s Porsche a ve sportovních autech začal okamžitě dosahovat dobrých výsledků. Hned v prvním závodě mistrovství dojel se 718 RSK třetí ve dvanáctihodinovce na Sebringu a přidal druhé místo na Tourist Trophy v Goodwoodu, když mu byl v obou případech kolegou Wolfgang von Trips. O rok později vyhrál s Hansem Hermannem za volantem Porsche 718 RS60 Targa Florio a v 1000 km na Nürburgringu dojeli s Belgičanem Olivierem Gendebienem druzí, Porsche se přesto muselo sklonit před Ferrari. Tým navíc připravil 718 RSK pro F2 a Porsche ovládlo stupně vítězů v Aintree v pořadí Moss, Bonnier a Graham Hill a Joakim navíc vyhrál VC Německa na Nürburgringu.

V roce 1963 získal svou druhou výhru v Targa Florio, tentokrát s Carlem Mariou Abatem za volantem 718 GTR. O rok později byli s Grahamel Hillem blízko výhře v Le Mans, ale nakonec si s Ferrari 330P dojeli pro druhé místo. Dokázali však zvítězit v závodě ve 12 hodin v Reims a do konce roku stihli ještě ovládnout 1000 km v Paříži.

Jo pokračoval i v F1 a po špatné sezoně 1965 v týmu Walker Racing se rozhodl jezdit za vlastní tým. Během následujících několika sezon vystřídal několik aut, například jezdil s Cooperem-Maserati, McLarenem-BRM, Hondou i Lotusem, ale výsledky byly podobně nevalné.

Postupně se začal věnovat své galerii a stál po boku Jackieho Stewarta v boji za zvýšení bezpečnosti závodů. Posledním velkým vítězstvím pro Joakima byla výhra v závodě 1000 km v Barceloně v roce 1971, kde s krajanem Ronnie Petersonem startovali s Lolou T212.

Jo Bonier zemřel 11. června 1971 v Le Mans, kde narazil do pomalejšího Ferrari. Jeho Lola-Cosworth vyletěla z trati mezi stromy a Švéd na místě zemřel.

Témata Alfa Romeo, BRM, Cooper-Climax, Ferrari, Goodwood, Graham Hill, Harry Schell, Honda, Jack Brabham, Jackie Stewart, Jo Bonnier, Le Mans, Lola, Lotus, Maserati, Masten Gregory, McLaren, Nürburgring, Reims, Stirling Moss, Targa Florio, Wolfgang von Trips
Předchozí
Alan Jones 1980
Alan Jones
Následující
Mika Hakkinen
Mika Häkkinen

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní