Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Tony Brooks

Tony Brooks

Tony Brooks nejspíš nebude mezi prvními jmény, která vás napadnou při vzpomínání na poválečné hrdiny automobilového závodění. Možná nebyl tak úspěšný, jako jeho britští vrstevníci Mike Hawthorn nebo Stirling Moss, ale své místo mezi legendami má: dvakrát se dostal velmi blízko k titulu mistra světa ve Formuli 1.

Charles Anthony Stanford Brooks se narodil 25. února 1932 v Dukinfieldu v hrabství Cheshire. Závodit začínal ve svých dvaceti letech, když na univerzitě v Manchesteru studoval zubní lékařství. Do roku 1955 jezdil s Healeym nebo Frazer Nashem, poté povýšil do týmu Aston Martin a s DB3 vyhráli s Peterem Collinsem 9 hodin na Goodwoodu. Tony poté sbíral zkušenosti s formulemi a později toho roku startoval v barvách Connaughtu na Sicílii ve Velké ceně Syrakus. Stalo se, co nikdo nečekal, a třiadvacetiletý student, který nikdy předtím neseděl ve Formuli 1, závod vyhrál. Poradil si i s Maserati 250 Gigi Villoresiho a Luigiho Mussa, druhému Mussovi nadělil dokonce dvě minuty.

V roce 1956 to Tony zkoušel u BRM, ale spolupráce neklapala. O rok později se tedy přesunul k Vanwallu, kde byl jezdcem číslo dvě za Stirlingem Mossem. Začal skvěle a v květnu dojel v Monaku druhý za Juanem Manuelem Fangiem. O dva měsíce později startoval s Aston Martinem DBR1/300 v Le Mans, ale potkala ho nehoda. Naštěstí se mu nic nestalo, ale necítil se nejlépe. Ve svém dalším startu v seriálu MS v Aintree se se svým VW4 propadl až na devátou pozici a ve 28. kole přenechal své auto Mossovi, jehož Vanwall měl problémy. Stirling Moss dokázal závod vyhrát a Tony tak získal své první vítězství v F1, i když dělené.

Pro sezónu 1958 byly Vanwally skvěle připravené na bitvu o titul s Ferrari. Dva z prvních tří závodů vyhrál Moss, zatímco Brooks si nepřipsal ani bod. Odpověděl však výhrou v Belgii a dokázal zvítězit ještě v Německu a Itálii, kde Ferrari ukradl výhru před domácím publikem. Z titulu se však nakonec radoval Mike Hawthorn, i když vyhrál jen jeden závod, Mossovi jeho čtyři vítězství stačila pouze na druhé místo a Brooks se svými třemi výhrami skončil třetí. K obhajobě titulu však Mike vůbec nedostal šanci, když začátkem roku 1959 zemřel při nehodě na silnici A3 v Anglii.

V roce 1959 jezdil Tony za Ferrari a hned v prvním závodě v Monacu získal s Dinem 246 druhé místo za Jackem Brabhamem. První vítězství v barvách Ferrari na sebe nenechalo dlouho čekat a Tony před Philem Hillem a Brabhamem vyhrál Velkou cenu v Reims. V Británii sice nedojel, ale v po dalším závodě v Německu na okruhu Avus stál opět na nejvyšším stupni. Tohle bylo Tonyho poslední vítězství v kariéře a ani třetí místo v závěrečném závodě sezony v USA nestačilo na Jacka Brabhama, který získal mistrovský titul o čtyři body před Brooksem.

Na konci sezony Tony odešel od Ferrari, koupil autodílnu ve Weybridge a připojil se k Yeomanu. Jejich Cooper T51-Climax ale nebyl příliš dobrý a Brooks s ním získal jen jedno čtvrté a dvě pátá místa. V příští sezoně působil v BRM, ale ani jejich vůz neútočil na přední místa. Nejlepším Tonyho výsledkem bylo třetí místo v posledním závodě sezony ve Watkins Glen v USA, který byl zároveň jeho posledním v F1 v kariéře.

Po ukončení kariéry se nevěnoval praxi dentisty a stal se i autorizovaným prodejcem Lancie se sídlem právě ve Weybridge.

Témata Aston Martin, Avus, BRM, Cooper-Climax, Ferrari, Jack Brabham, Juan Manuel Fangio, Le Mans, Luigi Musso, Maserati, Mike Hawthorn, Peter Collins, Stirling Moss, Syracuse, Tony Brooks, Vanwall, Watkins Glen
Předchozí
Georges Boillot, Peugeot
Georges Boillot
Následující
Giuseppe Farina
Giuseppe Farina

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní