103. Spokojený Alain Prost

Alain Prost miloval McLaren, jehož ráznost, vážnost, absence jakékoliv hysterie a etika tvrdé práce, mu seděla jako na míru ušitá. Byl tak spokojený, že následující rok získal ten vysoce žádaný titul mistra světa (jeho první) a připojil k němu další hned v následující sezóně 1986. Tento titul byl nesporně dosažen pomocí vetření se mezi Nelsona Piqueta a Nigela Mansella, kteří se ve Williamsu dostali do sporu připomínajícího hádku pubertálních dívek. Prostovi to ovšem bylo jedno. „Je mi Nigela upřímně líto“, řekl Prost, „Tuhle sezónu si zasloužil získat titul mistra světa.“ Prost se nyní nacházel v zemi zaslíbené. Tým McLaret-TAG popsal následovně: „Je jako moje rodina s úžasně přátelskou atmosférou.“ Měl na věci úplně stejný názor jako John Barnard a pokud jde o Rona Denise, žádná cena nebyla příliš vysoká: „Ron Denis je vůdcem, umí dodávat lidem energii a má naprostý respekt.“ Byl to svět smysluplnosti a pořádku. „Když jsem byl u McLarenu, každá připomínka byla zohledněna, od Rona Denise až po nejposlednějšího mechanika“, toužebně povzdechl Prost později ve své kariéře. A v této až idylické atmosféře vyhrál McLaren třikrát za sebou titul v šampionátu jezdců i konstruktérů.

V roce 1987 měli malou pauzu a dovolili Nelsonu Piquetovi a týmu Williams-Honda vyhrát jak titul v poháru jezdců, tak i konstruktérů. V roce 1988 se na scénu vrátili s vozem McLaren-Honda MP4/4 a vytřeli všem zrak stylem, který do té doby ve Formuli 1 nikdo neviděl: ze šestnácti závodů si připsali patnáct výher. Jejich vítěznou šňůru přerušil pouze Gerhard Berger z týmu Ferrari v italské Monze, přesně měsíc po Ferrariho smrti. V deseti z patnácti výher McLareny získali jak první, tak druhé místo – často s minutovým náskokem na kohokoliv, kdo měl tu nezáviděníhodnou čest skončit třetí. Bylo to báječné a strašlivé zároveň. Jakýsi typ bezohlednosti, která si žádala užaslý respekt a současně hrozila divákům, že je unudí k smrti. Bylo to jako by se znovu vrátil Mercedes z roku 1955, ale v mnohem větším měřítku.

Konec nudy jménem McLaren ale už číhal doslova za rohem. A ten konec se jmenoval Ayrton Senna. Sennovi se právě podařilo předběhnout Prosta v šampionátu s náskokem tří bodů. Honba za titulem se napínavým způsobem schylovala k předposlednímu závodu Grand Prix do japonské Suzuki. Po skončení závodu měl Prost na kontě celkem sto pět bodů ku Sennově devadesáti čtyřem. Tenkrát se ale do celkového bodování počítalo pouze jedenáct nejlepších výsledků. Prostova taktika stabilního sbírání bodů, která se mu v letech 85 a 86 tak dobře osvědčila, mu tentokrát podrazila nohy. Senna zvítězil na Velké ceně v Suzuce a jeho osm výher, proti Prostově sedmi, se postaralo o konečný výsledek. Bylo zřejmé, že je na čase na Sennu vymyslet jinou taktiku.