Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Nigel Mansell

Nigel Mansell

O Nigelu Mansellovi se možná říkalo, že je ufňukaný, příliš dramatický a má neustálou potřebu být milován fanoušky, ale tenhle Angličan dokázal fantastické věci. Měl v sebe neotřesitelnou důvěru, překypoval talentem, odhodláním a znamenitou technikou. Předvedl neskutečnou věc, když po získání titulu mistra světa ve Formuli 1 v roce 1992 odešel do USA a hned ve své první sezoně vyhrál sérii CART.

Nigelovy začátky vypadaly nějak takto: přes týden to byl kvalifikovaný inženýr pracující pro Lucase Girlinga, o víkendu závodník. Jeho žena ho podporovala natolik, že dokonce souhlasila s prodáním bytu, aby mohl pokračovat. Pak ale přišla nehoda ve Formuli 3 v Oulton Parku, kde se zapletl s trochu šíleným Italem de Cesarisem. Ten se pokusil vrhnout do mezery, která tam však nebyla, narazil do Nigelova Marche a poslal ho v kotrmelcích mimo trať. Výsledkem nehody bylo několik zlomených obratlů.

Za dva dny ovšem přišla životní nabídka: ozval se Colin Chapman z Lotusu a nabídl Mansellovi testování v F1. Zraněný Nigel samozřejmě přijal. Věděl, že u Lotusu je místo druhého volné, ale zároveň si byl dobře vědom, že o něj mají zájem i zkušenější jezdci jako Jan Lammers, Eddie Cheever a Elio de Angeles. Takže se mazaně zaměřil na pozici testovacího jezdce a s léky proti bolesti se mu ji podařilo získat. Druhým jezdcem se stal de Angeles a jedničkou byl Mario Andretti.

Premiéru v F1 si nováček odbyl při Velké ceně v Rakousku a kvalifikoval se s nejstarším týmovým autem Lotus 81-Ford do poslední řady. Už před závodem měl ale problémy, protože palivo unikalo do kokpitu, a ani během závodu se situace nezlepšila. Nigel Mansell dostal auto na třinácté místo, ale ve 41. kole motor vypověděl službu a nepříjemný debut byl u konce.

V roce 1981 získal v Belgii první pódiové umístění, když Lotus 81 dovezl do cíle na třetí pozici a ani dál si nevedl špatně. Dokonce se za dobrá umístění dočkal od Chapmana zvýšení výplaty. Až taková pohoda ale v týmu nebyla. Nigel byl trnem v oku manažerovi týmu Peteru Warrovi, který prohlásil, že Mansell nevyhraje Velkou cenu, dokud bude mít díru v zadku.

Na konci roku 1982 Colin Chapman, motor celého Lotusu a Nigelův mentor, zemřel. Warr získal v týmu výraznější pozici a chtěl Mansella vyhodit, ale britský výrobce cigaret a sponzor týmu John Player chtěl, aby byl v týmu Angličan a prosadil si svou. Nigel tedy pokračoval ve dvou dalších sezonách, ale kromě třetích míst v Británii v Brands Hatch v roce 83 a ve Francii a Holandsku v roce příštím se mu příliš nedařilo.

Mansellův styl se ale líbil Enzo Ferrarimu. Brzy zazvonil telefon a Nigel se vydal do Maranella, kde souhlasil se spoluprací pro příští sezonu. Jednání ale nedopadla nejlépe. O několik dní později Mansell zavolal, že mluvil se svým právníkem a nabídku Ferrari odmítl s tím, že podepsaná nabídka nebyla zavazující. V Itálii zuřili a obvinili ho, že se takto jen snažil získat zvýšení platu u Lotusu. Ať už byly Mansellovy plány jakékoli, na konci sezony 1984 Warr získal Ayrtona Sennu z Tolemanu a Nigelovy dny v Lotusu byly sečteny.

V roce 1985 podepsal s Williamsem jako číslo dvě za Keke Rosbergem a ukázalo se, že rychlý Williams-Honda byl přesně tím, co potřeboval. Po více než 70 pokusech konečně vyhrál závod v F1. Dokonce hned dva za sebou, v Británii a Jižní Africe. Na konci sezony se ale ve Williamsu začalo jiskřit, když Rosberg odešel k McLarenu a k týmu se přidal ošemetný Nelson Piquet. Neustálé souboje a hádky se staly náplní několika dalších let. Mansell v následujících dvou sezonách vyhrál deset závodů, ale byl to Piquet, který na konci sezony 1987 získal titul.

Honda pak přestala Williamsu dodávat motory, takže se tým musel v následujícím roce spokojit s 3.5 litrovými V8 Judd. Ten rok Williams nezískal ani jedno vítězství. Nigel toho měl dost už v polovině sezony a na jejím konci podepsal s Ferrari.

Tento přestup se začal jevit jako správný krok, když hned při svém prvním závodě oslavil přestup výhrou v Brazílii. Už tady se prezentoval neskutečně odvážnou jízdou, ale předvedl se hlavně výkonem na Hungaroringu o pět měsíců později, kde ukázal neskutečné akrobatické kousky a dojel si pro vítězství na trati, která není zrovna známá pro snadné předjíždění. U fanoušků Ferrari si tím vysloužil přezdívku Il Leone, lev.

Ve Ferrari to ale Nigela přestalo brzy bavit díky vnitřním politickým rozbrojům, které byly pro Italy typické, v roce 1991 přijal nabídku z Williamsu a stěhoval se zpět na ostrovy. Trik byl v tom, udržet zastaralý Williams FW14 Renault pohromadě tak dlouho, aby mohl vyhrát závod. Týmový kolega Riccardo Patrese vše začal výhrou v Mexiku s Mansellem hned za zády. I v dalším průběhu sezony to pro tým vypadalo slibně, když Nigel vyhrál ve Francii, Británii, Německu, Itálii a Španělsku, ale ani to mu nakonec nestačilo na titul, který patřil Ayrtonu Sennovi s McLarenem. Pro Nigela to bylo již třetí druhé místo.

V roce 1992 si ale Mansell šel se svým typickým odhodláním a s perfektně připraveným autem pro titul. Vyhrál devět závodů, zaznamenal (tehdy) neslutečných 108 bodů a konečně se stal mistrem světa. Příští sezonu se rozhodl vydat do USA – nelíbilo se mu, jak se začínal Williams formovat, když to vypadalo na příchod Ayrtona Senny a Alaina Prosta. Určitě ale nelitoval – hned na první pokus v sezoně 1993 získal titul v CART.

Finální součet: Mistr světa v F1, 31 vyhraných Velkých cen a titul v sérii IndyCART.

Nigel se k závodění několikrát vracel, s Williamsem v roce 1994 a McLarenem v roce 1995. V roce 2005 se ve věku 52 let pustil do série Grand Prix Masters. Dokázal, že to v sobě pořád má, a připsal si výhry v Jižní Africe a Kataru. Se svými syny Leem a Gregem to zkoušel také v roce 2010 v Le Mans, ale ve čtvrtém kole jedna z pneumatik 4.5 litrového Ginetta Zytek praskla a auto nabouralo. Nigel byl zrovna za volantem. Nic vážného se mu naštěstí nestalo.

Témata Alain Prost, Ayrton Senna, Brands Hatch, Colin Chapman, Elio de Angelis, Enzo Ferrari, Ferrari, Honda, Indycar, Keke Rosberg, Le Mans, Lotus, March, Mario Andretti, McLaren, Nelson Piquet, Nigel Mansell, Riccardo Patrese, Toleman, Williams
Předchozí
Phil Hill
Phil Hill
Následující
Lorenzo Bandini
Lorenzo Bandini

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní