Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Lorenzo Bandini

Lorenzo Bandini

Lorenzo Bandini možná nikdy nepatřil mezi absolutní špičku, ale přesto byl nejlepším italským jezdcem své dekády. Dlouho byl druhým jezdcem Ferrari a posun na pozici jedničky týmu ho nakonec stál život.

Narodil se 21. prosince 1935 v Libyi, tehdejší italské kolonii. Rodina se brzy vrátila do Itálie a Lorenzo vyrůstal blízko Florencie. Po smrti svého otce opustil domov a začal pracovat jako pomocný mechanik v dílně v Miláně. Jeho šéfem byl Goliardo Freddi, který mu pomáhal v začátcích závodní kariéry. V roce 1958 přišla nečekaná výhra v Mille Miglia za volantem Freddiho Lancie Appia Coupé. S Berkeley Bandini vyhrál svou třídu ve 12 hodinovém závodě v Monze. Lorenzo se posunul do Formule Junior a stal se jezdcem Stanguelini, v jehož barvách zvítězil ve Velké ceně svobody na Kubě.

V roce 1960 skončil v mistrovství světa čtvrtý a ve stejném roce podepsal smlouvu s týmem Scuderia Centro Sud. Nejprve jezdil závody sportovních aut a v roce 1961 získal uznání vítězstvím v Pescaře, kde se o 250 Testa Rossa dělil s Giorgiem Scarlattim. Bandiniho prvním závodem v F1 byla červnová Velká cena Belgie. Do konce sezóny startoval v dalších třech závodech a nejlepším výsledkem bylo osmé místo doma v Itálii.

V roce 1962 Lorenzo krátce jezdil pro Ferrari, ale startoval jen ve třech závodech. Brzy byl nahrazen Willym Mairessem a vrátil se tedy do Scuderie Centro Sud. V Německu měl však Mairesse nehodu a Bandini putoval na zbývající čtyři závody sezóny zpět k Ferrari.

Lorenzo v roce 1963 startoval v těch největších podnicích sportovních vozů a výsledky byly skvělé. S Ferrari 250 dojel s Mairessem a Ninem Vaccarellou druhý v závodě 12 hodin na Sebringu. Stejné umístění získal v Targa Florio, kde s Mairessem a Ludovicem Scarfiottim řídili Dino 196P a se Scarfiottim navíc ovládli i královských 24 hodin Le Mans. Ferrari se stalo toho roku mezi týmy mistrem a Bandini poprvé vyhrál italský šampionát.

Svou jedinou Velkou cenu F1 vyhrál Ital v srpnu roku 1964 v Rakousku za volantem Dina 156. V sezóně navíc dokázal přidat tři třetí místa: v Německu, Itálii a v posledním závodě sezóny v Mexiku, kde sehrál důležitou roli v boji o titul – ke konci závodu před sebe pustil na druhou pozici týmového kolegu Johna Surteese a ten se tak o jediný bod před Grahamem Hillem stal mistrem světa. Bandini se dělil o celkové čtvrté místo s Američanem Richiem Gintherem. Mezitím pokračoval ve skvělých výkonech se sportovními auty a se Surteesem byli třetí na Sebringu a v Le Mans a druzí v Remeši.

V roce 1965 se Bandinimu v F1 příliš nedařilo, jedinou světlou výjimkou bylo druhé místo v Monaku za Grahamem Hillem. Chuť si spravil v Targa Florio, kde s Vaccarellou získali za volantem 275P první místo.

První sezónu s třílitrovými formulemi začal Lorenzo skvěle. V Monaku dojel druhý za Jackie Stewartem a v Belgii byla nad jeho síly pouze dvojice John Surtees, Jochen Rindt. Pak šly ovšem výsledky dolů a konečné deváté místo nebylo naplněným cílem.

Rok 1967 začal také slibně – v únoru ovládli s Chrisem Amonem ve Ferrari 330P4 24 hodin v Daytonu. Pro tým to bylo velké vítězství, Ferrari získalo první tři místa a kompletně zastínilo domácí Fordy GT40. O několik měsíců později navíc stejná dvojice přidala vítězství před domácím publikem v 1000km v Monze.

Ferrari v prvním závodě sezóny F1 v Jižní Africe nestartovalo. Na závod se dostalo až 7. května v Monaku. Bandini se kvalifikoval jako druhý za Jackem Brabhamem. V závodě však brzy Brabhama zradil motor a Lorenzo se dostal se svou 312 do vedení, dokud ho o něj nepřipravil Denny Hulme. Novozélanďan se držel na první pozici a Bandini na něj tvrdě útočil. Osmnáct kol před koncem však vjel do šikany v přístavu příliš rychle. Jeho Ferrari trefilo bariéry, převrátilo se a okamžitě začalo hořet. Traťovým komisařům se podařilo dostat oheň pod kontrolu až po třech minutách a až poté mohl být Lorenzo vytažen z auta a převezen do nemocnice. Utrpěl rozsáhlé popáleniny na většině povrchu těla a zraněním po třech dnech utrpení v místní nemocnici ve věku 31 let podlehl.

Témata Chris Amon, Denny Hulme, Ferrari, Ford, Graham Hill, GT40, Jack Brabham, Jackie Stewart, Jochen Rindt, John Surtees, Lancia, Le Mans, Lorenzo Bandini, Mille Miglia, Monza, Pescara, Reims, Sebring, Targa Florio
Předchozí
Nigel Mansell, 1995
Nigel Mansell
Následující
Niki Lauda
Niki Lauda

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní