Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Příběh Formule 1  /  109. Na druhém konci závodní listiny

109. Na druhém konci závodní listiny

Daleko od Ferrari, McLarenu a Williamsu – hlavních protagonistů osmdesátých a devadesátých let – existoval ještě jeden svět. Dole v pit-stopech, mezi transportéry a obytnými vozy byla přítomna jiná jména, jiné ambice. Například Lotus vytrvale bojoval pod stále narůstajícím tlakem. Prokousávali si cestu díky vynikajícím řidičům, ale připomínali stárnoucí modelku. Dokázali zaujmout energetické mladé muže, ale nebyli schopni si je v týmu udržet. Ayrton Senna, Nelson Piquet, Nigel Mansell, Johny Herbert, Mika Hakkinen, ti všichni přišli a odešli, zatímco Lotus se pyšně oblékal do kabátu ušitého ze slávy svých sponzorů jako John Player, poté Camel, pak Komatsu a následně Tamiya, výrobce plastových hraček – který s úctou v měřítku 1:12 vyrobil modely Lotusu 49, a dělal, co mohl, aby se tým Lotus úplně a naprosto nezhroutil.

Brabham byl na tom ještě hůř. Naposledy okusili, jak chutná úspěch, když pro ně jezdil Nelson Piquet. Pak se na ně na konci osmdesátých let vykašlal Bernie Ecclestone a v roce 1992 odjeli svou poslední Grand Prix v Maďarsku. Tyrrell přežíval díky svému kapitálu, prestiži Kena Tyrrella jako starého velikána pit-stopů a zašlé slávě Jackieho Stewarta. V roce 1994 byli diskvalifikováni z celé soutěže kvůli různým vylomeninám, do jejichž výčtu patřilo používání zakázaného paliva a vozy s nedovoleně nízkou váhou, kterou na vážení doplňovali olověnými broky. Nikdy se z toho úplně nevzpamatovali a na konci devadesátých let spadli do chřtánu týmu British American Racing.

A pak tu byl dav ještě menších hráčů, malých ryb a snílků, snažících se o úspěch ve spodní polovině startovního pole, bojující tu a tam o nějaký ten bod, možná stupně vítězů, když měli šťastný den. Byly to týmy jako RAM – maličký britský tým z poloviny osmdesátých let, jehož nejlepším umístěním bylo osmé místo; Toleman – jeho sláva spočívala převážně na faktu, že pro něj Ayrton Senna získal v Monaku druhé místo; Osella/Fondmetal – donkichotský oportunista, který si získal důležitost zásluhou motoru Alfa Romeo; Zakspeed – němečtí limuzínoví amatérští jezdci, kteří měli sice motor Ford-Cosworth, ovšem v jejich voze byl odsouzen k zániku; AGS – maličký francouzský tým s legendárně malým počtem zaměstnanců; Leyton House – tým, který nefungoval dlouho, vznikl z bývalého týmu March; EuroBrun – milánský tým, který byl pověstný selháváním již kvalifikacích, ze sedmdesáti šesti zápisů měl pouhých dvacet jedna startů; Onyx – britský tým, který ve skutečnosti získal třetí místo na portugalské Grand Prix v roce 1989, rychle ale s úspěchem skončil díky zásahům podivínského výrobce aut Petera Monteverdiho; Life – italský tým, jež byl jedním z další týmů, které fungovaly stylem „pojďme to zkusit a uvidíme“, a který neměl příliš dlouhé trvání, konkrétně přesně jednu sezónu roku 1990, kdy startovali ve čtrnácti z celkových šestnácti závodů a ani do jednoho se nekvalifikovali.

Témata Alfa Romeo, Lotus, March, RAM, Toleman, Tyrrell, Zakspeed
Předchozí
Alain Prost, Ferrari, 1990
108. Prost ve Ferrari
Následující
Riccardo Patrese, Arrows A3, 1980
110. Trpaslíci mezi obry

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní

BESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswyBESbswy