Ne, že by všechny ty trapné obtíže způsobil jenom Michael Schumacher. Na rakouské Grand Prix 2002, na okruhu s nápaditým jménem A1 Ring, to byl Barrichello, kdo zvítězil v kvalifikaci a pak pohodlně vedl celý závod. Na poslední chvíli ovšem dostal pokyn od Ferrari, aby přenechal vedení Schumacherovi a Michael tak mohl získat maximum bodů. Barrichello zuřil, ale nemohl s tím nic dělat. Těsně před cílovou čárou dodržel pokyn týmu a pustil Schumachera před sebe. Dav diváků ho vypískal, křičel na něj a ukazoval palce dolů. Na stupních vítězů pak rakouský kancléř správně předal ohromnou stříbrnou trofej Schumacherovi. Ten ji ihned předal Barrichellovi s takovou finesou, jako by to byla plastová replika z motokárových závodů a přizval Rubense nahoru, na stupínek pro vítěze. Alain Jones se vyjádřil, že měl Schumacher tenkrát říci: „Tohle je jeho závod, a tak mu ho přenechám“, nehledě na instrukce, které vydal Jean Todt.
FIA shledala, že Schumacher a Ferrari předvedli nedostatečný respekt vůči pravidlům chování na stupních vítězů a pokutovala je částkou jednoho miliónu dolarů. Toho samého roku, na americké Grand Prix v Indianapolis, se to stalo znovu. Tentokrát to byl Schumacher, kdo pustil před sebe Barrichella přesně na cílové čáře a musel snášet urážky ostatních. To samé se odehrávalo na americké Grand Prix 2005. Ferrari si domů odváželo první i druhé místo před zraky pískajících Američanů. Bylo to však i proto, že všechny ostatní špičkové týmy odstoupily kvůli problémům s pneumatikami Michelin.
V těchto situacích byl Schumacher nevinnou obětí jednání druhých lidí. Nebylo tomu ale tak vždy a na tom, jak občas získával své body, bylo něco neřestného a směšného. Vše bylo navíc umocněno jeho ledovým klidem, se kterým přijímal následné stížnosti. V roce 2006 předvedl svou vypočítavou nestoudnost, když během kvalifikace v Monaku zaparkoval svůj vůz doprostřed trati. Nevědělo se jistě, jestli je to nechtěná chyba v řízení nebo záměr, kterým si chtěl pojistit, že mu Fernando Alonso nevyfoukne prvenství v kvalifikaci. Bylo to ale mimořádně důležité, protože chtěl získat šestou výhru v Monaku a vyrovnat tak Sennův rekord z této trati. Další skvělé číslo pro doplnění jeho sbírky. Takže Schumacher vjížděl do zatáčky Rascasse, přesně když se kvalifikace blížila ke konci, pomalu a chybně ji projel a zůstal tam nehybně stát. Podle jednoho z traťových komisařů: „Předvedl absolutně zbytečné a patetické řízení a zastavil na těch pěti metrech, které znemožnily ostatním projet zatáčku normálně.“ Jaká byla jeho rychlost ve chvíli, kdy ztratil kontrolu nad vozem? Asi 20 kilometrů za hodinu.. „To je absolutně neospravedlnitelné.“ Pro Kekeho Rosberga to byla nejhorší věc, co kdy prý ve Formuli 1 viděl. „Myslel jsem, že už z toho vyrostl. Je to laciný podvodník. Měl by přenechat Formuli 1 čestným lidem.“ Šéf Benettonu Flavio Briatore řekl znechuceně: „Bylo to neuvěřitelné. Ovšem, jedná se o Monako a o Ferrari, takže se s tím nebude nic dělat. Je to hanba.“ Dokonce i Jackie Stewart, který pečlivě vážil slova, řekl: „Byla to nespravedlivá výhoda. Jsem si jistý, že Schumacher věděl, že Alonso zrovna jede rychlé kolo. Vrhá to určité světlo jak na něj, tak na Ferrari.“
Schumacher si dosti přirozeně zůstal stát za svým. „Ne, nepodváděl jsem“, protestoval. „A myslím si, že je celkem přísné, ptát se jestli jsem podváděl. Je mi jedno, co si myslí ostatní týmy. Viděli jste, jak jsem se zasekl a vyjel z trati. Původně jsem nechtěl vůz zastavit, ale zaváhal jsem vrátit se zpátky kvůli všem těm vozům, které se ke mně blížily zezadu, a pak jsem teprve zastavil.“ Nepřineslo mu to nic dobrého. Po sedmi hodinách dohadování se s organizátory závodu byl Schumacher připraven o startovní pozici číslo jedna a byl s ostudou povinen startovat z postranní čáry pit stopů. Ricardo Patrese, Schumiho bývalý týmový kolega z Benettonu, zpátky z roku 1993, byl jeden z mála, který se za něj veřejně postavil. Na protest řekl: „To co se děje proti Schumacherovi připomíná události z dob inkvizice. Jak si můžete být jistí, že Michael zastavil uprostřed trati záměrně?“ Pak pronesl velice zajímavé přirovnání: „V roce 1990 Ayrton Senna naboural do Alaina Prosta v prvním kole na závodě v Suzuce. Následně jasně přiznal, že to udělal schválně. A vypadá to snad, že by byl Ayrton Senna kvůli tomu méně respektovaný? Že snad není pravou legendou Formule 1?“
