Úspěch s sebou ale často nese i nějaké nedostatky. Až moc velká část soutěže byla nyní příliš strukturální: nekonečné dolaďování pravidel upravujících výrobu vozů, způsob pořádání a průběh závodů i systém bodování. Toto byly nyní faktory, které ovlivňovaly průběh a vývoj sezóny více než čistý souboj mezi řidiči, kteří předjíždí jeden druhého na kusu asfaltu. Poslední závod sezóny byl toho názorným příkladem. Alonso přišel v Abu Dhabi o titul kvůli špatně načasované výměně pneumatik, která ho ochromila. Dokonce ani velký Fernando nebyl následně schopný prosekat si cestu kolem Vitaly Petrova a umístit se na takové pozici, která by mu zajistila titul. Předvést opravdu akvělou jízdu a ukázat, kdo je pánem tratě (jako to udělal Fangio v Nürburgringu, 1957 nebo Senna v Suzuce, 1989), bylo už vlastně nemožné, pokud jste ztratili čas právě například při výměně pneumatik. Vettel mezitím kroužil po okruhu, Hamilton a Button ho poslušně následovali a Alonso se bezmocně trápil na sedmé pozici.
Zastávky v boxech a týmové strategie byly nyní součástí celé té „motoristické zábavy“ a v případě Alonsa i rozhodujícím prvkem v přenechání titulu Vettelovi.
