Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Příběh Formule 1  /  49. Všude se najde místo k závodění

49. Všude se najde místo k závodění

V polovině šedesátých let dvacátého století začala geografie Formule 1 získávat na určité konzistenci. Automobily pocházely buď Anglie, nebo z Itálie. Řidiči byli z celého světa, ale s hlavní koncentrací v Evropě a okruhy, které dominovaly sezoně Grand Prix, byly velice náročné a obtížné – Monako, Silverstone, Brands Hatch, Nürburgring, Spa-Francorchamps, Monza, Zandvoort. To samozřejmě znamenalo, že to staré a improvizované pravidlo z dřívějších dob motoristického sportu, které znělo: „všude se najde místo k závodění“, bylo již téměř zaniklé. A staré dobré okriuhy ztrácely na zajímavosti.

Když se vrátíme zpět do padesátých let dvacátého století a podíváme se na jakýkoliv seznam míst konání závodů Formule 1, na žádném z nich nebudou chybět tratě jako Oscar Gálvez v Buenos Aires, Bremgarten poblíž Bernu, Pedralbes blízko Barcelony, Pescara na východním pobřeží Itálie, Boavista poblíž Porta a Ain Diab v Casablance. A toto jsou Grand Prix okruhy. Další neoficiální závody Formule 1 se konaly na všech možných nepředvídatelných místech jako například Syracuse, Dundrod, Pau, Bari, Gavea, Albi, Aix-les-Bains, Crystal Palace, Eläintarhanajot.

Například Syracuse, v jihovýchodním rohu Itálie, byl asi 5 kilometrů dlouhý městský okruh, který svým tvarem připomínal kus sýra. Trasa se proplétala městem, které kdysi bývalo osadou velkého Řecka, s katedrálou datovanou do sedmého století a které Cicero pojmenoval největším a nekrásnějším z řeckých měst. Tento okruh byl ve skutečnosti pravým opakem Silverstonu. Tony Brooks si zde v roce 1955 zapsal maličkou část do historie své kariéry. V onom roce zde zvítězil v závodě, který nebyl součástí šampionátu, ve voze Conaught. Diváci měli tento okruh rádi, protože stáli přímo u tratí. I řidiči jej měli také vcelku v oblibě, hlavně kvůli tomu, že to byl městský okruh, kde nebyl žádný prostor pro chyby. Brooks o tomto závodě řekl: „V Syracuse nemáte žádnou možnost využít travnatý prostor jako na letištních okruzích v Anglii a zase se vrátit na dráhu. Místo trávníku a otevřených ploch jsou zde věci, které vám zničí auto: betonové zdi, stromy, telegrafní stožáry, malebné domy a nechutně moc hrbolů. Je to trať, která chyby trestá.“

To, co platilo pro Syracuse, platilo i pro ostatní okruhy. Trať na starém silničním okruhu v Albi na jihu Francie vedla velikou rychlostí a neúprosně přes cihelnu a kamenictví ve vesnici St Antoine. Pokračovala serpentinami v St Juery a dál přes železniční přejezd. Při cestě dolů směrem na Mointplaisir Corner byl zlomyslný hrbol, který vyhazoval vozy do vzduchu.

Pau v Pyrenejích byl (a stále je) městský okruh v monackém stylu. Najdete na něm spoustu rozkošných staveb a absolutně žádný prostor kam uhnout, pokud uděláte chybu. Gavea v Riu de Janeiru byla známá jako „Ďáblova houpačka“ nebo také „Ďáblova trampolína“. Tuto čertovskou přezdívku si vysloužila díky nepopsatelně ostrým zatáčkám. Pět z nich bylo rozprostřeno na ploše pouhých 800 m.

Dalším z městských okruhů byl Ain Diab v západní Casablance. A právě na něm byl velmi rychlý a extrémně nebezpečný úsek vedoucí podél pobřeží, Navíc celý okruh byl jak rychlý, tak také dosti stísněný. V roce 1958 tu Stuart Lewis-Evans při nehodě uhořel a od té doby se zde již nikdy závod Formule 1 nejel.

Okruh Bremgarten byl lemovaný stromy, jeho povrch byl nepředvídatelný a světelné podmínky byly znepokojivě špatné. Tato závodní trasa naštěstí ohrožovala řidiče pouhých několik let, protože od roku 1955 byly ve Švýcarsku automobilové závody zakázány. Dundrod v severním Irsku byla rovná cesta stoupající vzhůru směrem do hor a její povrch byl pro opotřebení pneumatik horší než smirkový papír.

Pescara (rodné místo Gabriela d´Annunzio) byla takovým italským Nürburgringem – hrozivě dlouhá a ještě více hrozivě nebezpečná. Stiriling Moss zde v padesátém sedmém vyhrál neoficiální závod šampionátu a právě v té době byl okruh posetý balíky slámy, pohybovaly se tam toulavé kozy a přítomni byli bezbranní diváci.

Na okruhu v Eläintarhanajotu ve Finsku vedla trať jak úzkými ulice, tak přes husté parky (jako v Doningtonu), jenž byly „ideálním“ místem pro snadné nabourání do rostoucích stromů.

Témata Albi, Bremgarten, Pau, Pescara, Syracuse
Předchozí
Colin Chapman
48. Úspěšné spojení pod značkou Lotus
Následující
Spa-Francorchamps
50. Změna je život, okruh je změna

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní