Prostředí Formule 1 bylo ovšem pořád nebezpečné a smrt byla na závodních okruzích neustále přítomna. John Taylor zemřel při německé Grand Prix 1966; Lorenzo Bandini v Monaku 1967; Jo Schlesser uhořel při francouzské Grand Prix 1968. A rok 1970 byl z hlediska nehod, jak se ukázalo, ještě mnohem horší. Bruce McLaren zemřel na začátku června, když testoval sportovní automobil Can-Am v Goodwoodu. Později, toho samého měsíce, zemřel neodolatelný švihák Piers Courage, Rindtův velký kamarád. Stal se rovněž obětí hořícího vozu, tentokrát na holadské Grand Prix.
Jochen Rindt byl smrtí Courageho velice zasažen. Toto neštěstí ho ovlivnilo natolik, že začal otevřeně mluvit o tom, že získá titul a pak pověsí závodění na hřebík. Ani přes své velké ambice a aroganci už nechtěl být dál součástí automobilového sportu, který se stal tréninkem v truchlení a smutku.
