V Huntově kariéře nebylo nikdy těžké nalézt nepravděpodobné protiklady. Pomatený závodní tým Hesketh jezdil s upraveným March 731, se kterým si vedl lépe než v roce 73 tovární tým March. A jejich Hesketh vlastní výroby na tom byl ještě lépe. Hunt s ním v sezóně 1974 dokázal získat třikrát stupně vítězů a v roce 1975 s ním vyhrál holandskou Grand Prix. „Cvoci z Heskethu“ byli mnohem schopnější a Hunt mnohem rychlejší, než by od nich kdokoliv čekal. S roztomilou skromností se Hint přiznal, že sám sebe nevidí, jako někoho, kdo by měl od přírody veliký talent. „Zařadil bych se až na druhou pozici za lidi jako je Peterson“, řekl. Ronnie Peterson, „Létající Švéd“, byl bezpochyby jeden z hrdinů Formule 1 – rychlý, agresivní a hodící se pro takový druh sportu. „Na druhou stranu“, rozmýšlel Hunt, „možná že nedokážu zajet jedno z nesmrtelných kol v tréninku jako Ronnie, ale myslím, že dokážu stejně tak odvézt svou práci v průběhu osmi kol. Dokonce i Ronnie musí odjet kompletní závodní vzdálenost stejně jako zbytek nás smrtelníků a odjet celou Grand Prix je docela námaha.“
Nicméně úspěch byl nakažlivý. Mistr James začal brát věci vážně, a to až do té míry, že se z něj stal něco jako fitness maniak. Běhal, hrál squash, tenis a trénoval s hráči fotbalového klubu Chelsea. To, že byl vysoký, štíhlý a sportovně svalnatý mu navíc ještě pomáhalo při jeho neustálém vyhledávání sexuálních zážitků. A jako bonus mu kondiční trénink na profesionální úrovni přinesl užitečný pohled zevnitř na výhody toho nebýt, řekněme, maratónským běžcem. „Mohl bych flirtovat s nějakou kočkou, a kdybych byl profesionální běžec, musel bych být v deset hodin v posteli. Jako závodní řidič s ní můžu zůstat třeba ještě o další hodinu navíc, a to může v takové situaci být zásadní rozdíl!“
Ale i přes svůj fitness program, na konci britské Grand Prix 1967, sotva co vylezl z vozu, už volal do davu: „Můžete mi dát cigaretu?“, a v rychlosti se vrhl na něčí z poloviny nedokouřenou cigaretu. Kouřil až čtyřicet cigaret denně, hodně pil, byl hrubý a neuspořádaný, noblesní podivín, který jezdil za tým nóbl podivínů, ale i tak se při své první celé absolvované sezóně umístil na osmé pozici mezi těmi nejlepšími. V roce 1975 skončil čtvrtý a získal pro závodní tým Hesketh jejich první a poslední výhru na Grand Prix. Rok na to se s McLarenem stal mistrem světa.
