Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Příběh Formule 1  /  75. Poslední musí do McLarenu

75. Poslední musí do McLarenu

Na začátku sezóny 1976 Huntovi nabídl sedačku samotný McLaren. McLaren, vítěz poháru konstruktérů ze sedmdesátého čtvrtého v čele s Emersonem Fittipaldim, byl, dokonce i tehdy, symbolem zdravého rozumu, tvrdé práce a spolehlivosti. Byli dobře financovaní penězi z reklam na cigarety Marlboro a palivovou společnost Texaco. Jejich M23 se potvrdil sice jako ošklivý, ale velice efektivní vůz. Problém nastal na konci sezony ve chvíli, kdy Fittipaldi znenadání skončil, aby mohl založit svůj vlastní (jak se časem ukázalo, jednotvárně neúspěšný) závodní tým. Tým McLaren se jako ve špatném snu rozhlédl kolem sebe a zjistil, že všichni nejlepší řidiči už mají zajištěné sedačky v jiných týmech. Niki Lauda – světový šampion z roku 1975 – byl ve Ferrari, stejně tak jako Clay Regazzoni. Jody Scheckter jezdil za Tyrrell, Ronnie Peterson v Lotusu a brzy se měl vrátit zpět k March a Carlos Reutemann byl uvelebený u Brabhamu. Zbýval pouze Hunt.

Lordu Heskethovi mezitím došly peníze a přestože tým do té doby fungoval velice dobře bez jakéhokoliv sponzora, nyní si už Hunta nemohli udržet. Na začátku roku 76 je tedy Hunt opustil a připojil se k týmu McLarenu, kde k všeobecnému překvapení celkem dobře zapadnul. „James se na začátku choval výstředně, důležitě se poflakoval kolem ve svém nekonvenčním oblečení, dělal bláznivé věci, dostával své jméno do novin a tak dále“, řekl týmový manažer Alastair Caldwell. „To ale přivádělo pozornost na celý tým a každý rád pracuje pro někoho známého.“ Hunt: ten zlobivý chlapec s chováním klauna, na sebe sice přiváděl pozornost jako vždy, ale zároveň se potýkal s vážností své pozice a profesionalitou týmu McLaren. A pokud se chtěl vyrovnat Laudovi, vážnost a profesionalita byly nezbytně nutné.

Niki Lauda – odhodlaný a velice schopný člověk, střežicí si své soukromí – byl jezdcem, kterého Hunt musel porazit. Lauda byl na konci roku 1975 světovým šampionem, a to v pouhých šestadvaceti letech. Byl o osmnáct měsíců mladší než Hunt a v týmu Ferrari strávil už dva velice produktivní roky. Stárnoucí ´commendatore Enzo Ferrari na Laudu nedělal velký dojem: “Byl známý tím, že se škrábal na nejvíce nevhodných místech, vykašlával hlen a plival, někdy několik minut a se zřejmou oblibou, do gigantického kapesníku”. Ale tým jako takový se po letech ponižování ze strany garážníků dokázal dát znovu dohromady. Byl posílen o soutěživé a ctižádostivé jezdce Laudu a Regazzoniho a zodpovídal se geniálnímu konstruktérovi Mauru Forghierimu. Forghieri v roce 1970 navrhl úžasný vůz 312B, se kterým Ferrari vyhrálo pohár konstruktérů. A s Laudovou pomocí v roce 1975 vyrobil ještě lepší a výkonnější vůz 312T.

Témata Brabham, Carlos Reutemann, Clay Regazzoni, Emerson Fittipaldi, Ferrari, Hesketh, Lotus, McLaren, Niki Lauda, Ronnie Peterson, Tyrrell
Předchozí
Tým Hesketh
74. Tým Hesketh
Následující
Brands Hatch, 1976
76. Věční rivalové

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní