Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Příběh Formule 1  /  77. Lauda v plamenech

77. Lauda v plamenech

Následující Velká cena se jela v Německu na okruhu Nürburgring. Tu a tam nevyzpytatelně pršelo, a tak kvalifikace neproběhla úplně bez problémů. Před začátkem samotného závodu se rozpršelo ještě více a rozhodně to nevypadalo, že by se počasí mohlo umoudřit. Niki Lauda startoval do závodu s mokrými pneumatikami, aby po prvním kole zajel zpět do boxů a vyměnil je za suché. Pak se opět vyřítil na trať. V polovině okruhu, v levotočivé zatáčce Bergwerk, mu selhalo odpružení kol a Lauda narazil do svodidel po pravé straně trati. Ta ho odrazila zpět na trať a jeho vůz byl rázem v plamenech. Guy Edwards v Heskethu se dokázal havarovanému vozu vyhnout, ale Harald Ertl a Brett Lunger do něj jeden po druhém najeli. Lauda ztratil v průběhu havárie helmu. Edwards, Lunger, Ertl a Merzario vyskočili ze svých vozů a snažili se Laudu uvězněného v ohnivé kouli zachránit. Edwards k tomu řekl: „Lauda seděl uprostřed ohně a hádám, že to trvalo zhruba minutu, než se nám podařilo rozepnout mu bezpečnostní pásy.“ Harald Ertl mířil hasicím přístrojem do středu kokpitu, aby udržel plameny okolo Laudy pod kontrolou. Lauda byl většinu času při vědomí a křičel: „Dostaňte mě ven.“ Minuta strávená v ohnivém žáru benzínové lázně bez helmu byla velmi, velmi dlouhá doba. Lauda byl nakonec vyproštěn a helikoptérou převezen do traumatického centra v Ludwigshavenu. Utrpěl strašlivé popáleniny, zejména na obličeji. Došlo k velkému poškození plic, které ho skutečně ohrožovalo na životě. Toxické barvy a spousta hořícího příslušenství vozu se navždy podepsaly na Laudově životě. Byl na nejlepší cestě k tomu, stát se další obětí tohoto sportu…

Absurdní na tom bylo, že právě Lauda se již nějaký čas snažil přesvědčit ostatní řidiče, aby bojkotovali závodní okruh Ring, který on sám nazýval „Okruh z doby kamenné“. Argumentoval tím, že na tomto okruhu všichni řidiči riskují svůj život v naprosto neůměrné míře. Týden před svojí nehodou řekl s až mrazivou předvídavostí: „Můj osobní názor je, že Nurbürgring je v současné době příliš nebezpečný. Když se podívám na ostatní okruhy, kde bezpečnostní zařízení poskytuje o mnoho jednodušší a bezpečnější závodění a porovnám je s Nürburgringem, kde v rychlosti 257 kilometrů v hodině skáčete s vozem po trati, jen Bůh vás může zachránit. Pokud vám na Ringu jakkoliv selže vůz, je to stoprocentní smrt! Nebavíme se o tom, jestli udělám chybu při řízení, ale o tom, že mám poruchu na autě. Pokud se téměř stoprocentně zabiju, pak je to velký průser.“ Lauda rozhodně nikdy nebyl jeden z těch bojácných nebo opatrných řidičů. V roce 1975 se zapsal do knihy rekordů jako prvni, kdo kdy zajel kolo pod sedm minut. Prostě jen bojoval za větší bezpečnost nejen na německém okruhu, kde již tehdy nechtěl závodit.

Chris Amon popsal Nürburgring takto: „V jeho staré podobě představoval tu nejvyšší zkoušku řidičských schopností. Byla to trať, která oddělovala chlapce od mužů. Byla velice nebezpečná, ale jedna věc šla ruku v ruce s tou druhou. Vzhledem k hlavním změnám provedeným v roce 1970, kdy byly odstraněny některé z největších boulí a srovnal se povrch, se trať stala o mnoho rychlejší. Podle mého názoru už ale potom nevyžadovala vrcholové řidičské dovednosti, jako tomu bylo předtím. Odvahu a statečnost, to ano, ale to je něco jiného. Věřím, že to veliké nebezpečí dnes již není dále ospravedlnitelné, protože ta trať ztratila své bývalé jedinečné vlastnosti.“

Jackie Stewart, který bezpochyby prokázal své kvality a odvahu, když na tomto okruhu třikrát zvítězil, s patrnou úzkostí řekl toto: „Okruh, který dokáže takovým způsobem zapůsobit na pocity řidiče, musí být jedinečný a z toho důvodu nesmíme dopustit, aby zaniknul. Když pak ale přemýšlím o tom strašlivém riziku, můžu pouze nanejvýš sympatizovat s těmi, kdo říkají, že by měl být změněn nebo opuštěn. Je to obrovské dilema.“

A jak dopadl samotný závod? James Hunt se dost působivě zapsal do historie tohoto závodu. Zvítězil v kvalifikaci a po restartu, vynuceném Laudovou nehodou, si udržel čistou hlavu a přesvědčivým způsobem závod vyhrál. Dojel téměř půl minuty před Scheckterem v Tyrrellu. Bylo to fantasticky cenné vítězství, těžce poznamenané Laudovou příšernou nehodou.

Jediné dobré zprávy, které mohl kdokoliv v konečném důsledku z této nehody odvodit, bylo vědomí, že Lauda to trauma vytěsnil pryč ze své paměti. „Vrátit se na místo, kde se to všechno stalo“, tvrdil následně, „ve mně nevyvolalo vůbec žádné emoce.“ Chris Amon byl na druhou stranu svou zkušeností tak demoralizovaný a otřesený, že se na start Velké Ceny už nikdy nepostavil. Odešel do závodnického důchodu v momentě kdy závod skončil. Už nechtěl dále riskovat.

Témata Chris Amon, Guy Edwards, Harald Ertl, Jackie Stewart, James Hunt, Niki Lauda, Nürburgring
Předchozí
Brands Hatch, 1976
76. Věční rivalové
Následující
Start GP Japonsko 1976
78. Laudův návrat

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní