Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Příběh Formule 1  /  89. Peníze a vítězství

89. Peníze a vítězství

V pozdější fázi Piquetovy kariéry si komentátoři (zejména ti britští, kteří fandili Mansellovi) stěžovali na jeho kolísavou účast, jeho nespolehlivý přístup a jeho temperament. Piquetova odpověď byla pokaždé taková, že nemá význam se zabít v autě, že nikdy nebude přehnaně soutěživý a že tituly se vyhrávají stabilním shromažďováním bodů, nikoliv výhrou několika mála úžasných závodů. Po svém odchodu do důchodu často zdůrazňoval, že se třikrát stal mistrem světa, vyhrál ve dvaceti třech Grand Prix z celkem dvouset čtyř startů, dvacet čtyřikrát zvítězil v kvalifikaci a zapsal si dvacet tři nejrychlejších kol.

Za vše byl také náležitě dobře oceněn. Když v roce 1986 přešel z Brabhamu k Williamsu, podepsal s nimi první roční smlouvu na 3,3 milionů dolarů. Peníze byly téměř stejně tak důležité jako vítězství. Když odcházel, prohlásil: „Pravdou je, že přecházím do podobného týmu ale s potenciálem vydělat mnohem více peněz. „Řekl jsem Berniemu (Ecclestonemu, pozdějšímu šéfovi Brabhamu), že jsem pro něj tvrdě pracoval, tak proč bych tedy nemohl dostávat stejné peníze, jako vydělávali Niki, Prost a všichni ostatní.“ Když v roce 1988 podepsal smlouvu s Lotusem, podařilo se mu od R. J. Reynolds, výrobcem cigaret značky Camel, získat roční plat v hodnotě 6,5 miliónu dolarů. Část šla i na nákup 35 metrů dlouhé motorové jachty s heliportem. Peníze byly známkou jeho důležitosti a řidičského úspěchu a stejně tak i klíčem k životnímu stylu poflakování se v přímořských resortech, bavení velké řady krásných žen a zplození sedmi dětí se čtyřmi různými matkami.

Formule 1 určitě nebyla pro Piqueta jen o penězích, to jenom že se o nich bavil o něco více upřímněji než všichni ostatní. Pravdou ale je, že peníze se stále více stávaly rozhodující charakteristikou Formule 1 jako takové. Závody Grand Prix se staly předmětem ohromného celosvětového zájmu a proudily do nich nesmírné sumy peněz.

V době, kdy Nelson Piquet podepsal smlouvu s Williamsem (přesněji s týmem Canon Williams Honda) náklady na tým o dvou vozech byly kolem osmi milionů liber ročně. Z toho Canon platil čtyři miliony liber a Honda přidávala další dva miliony na motory a podporu dvaceti čtyř techniků pracujících pro Hondu na plný úvazek na centrále Williamsu v Didcotu. Dalších více než tisíc techniků pracujících na výzkumu a vývoji měli v Japonsku. Výhodou pro tyto velké společnosti byla neuvěřitelná hodnota televizního vysílání, které k závodění patřilo. Ve Spojených státech byly náklady na televizní přenos v hlavním vysílacím čase stanoveny na jeden milion dolarů za minutu. To znamenalo to, že britská Grand Prix 1986, jejímž vítězem se stal Nigel Mansell v Canon Williams Honda, jednorázově splatila padesát procent investice Canonu.

Nelson Piquet, jeden z nejlepších představitelů motoristického sportu, dával najevo, že si je vědom své hodnoty, stejně jako to dělal Stirling Moss před dvaceti lety. Nebylo to až tak otázkou chamtivosti, bylo to pouze o tom, že peníze nyní tak neuvěřitelně vířily kolem a každý si chtěl jenom přilepšit.

Témata Bernie Ecclestone, Brabham, Honda, Lotus, Nelson Piquet, Nigel Mansell, Williams
Předchozí
Nelson Piquet
88. Věčně ospalý, prostořeký Nelson Piquet
Následující
Alain Prost, Renault RE40, 1983
90. Profesor Alain Prost

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní