Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata
Zajezdime
Menu
  • Zážitkové jízdy
  • Historie motorsportu
Home  /  Legendy motorsportu  /  Innes Ireland

Innes Ireland

Innes Ireland byl muž s ohromným talentem a odvahou, který měl všechny předpoklady pro získání titulu mistra světa. Většinu kariéry však jezdil s auty, která se nedokázala vyrovnat jeho schopnostem a ve Formuli 1 tak získal jen jedno vítězství. Innes byl energickým člověkem, který si dokázal užívat života jezdce Zlaté éry automobilového závodění – měl rád whisky, cigarety a ženy, zároveň byl skvělým společníkem a dokázal bavit lidi.

Narodil se jako Robert McGregor Innes Ireland 12. června 1930 v Mytholmroydu v západním Yorkshire jako syn veterináře. Rodina se však brzy vrátila do Skotska a Innes se stal učedníkem u Rolls Royce, nejprve v Glasgow a později v Londýně. Na začátku 50. let ho čekala služba v armádě, nejprve byl jedním ze skotských hraničářů a později působil jako výsadkář v oblasti Suezského průplavu. Po návratu založil v Surrey malou společnost, specializující se na udržování vozů Rolls Royce a Bentley.

Závodění začal brát vážně v roce 1957, kde s Mastenem Gregorym získali v Jaguaru D-Type páté místo v Tourist Trophy v Goodwoodu. V závodech sportovních aut podával dobré výkony a o dva roky později seděl ve Formuli 1. Šanci dostal od Colina Chapmana a s Lotusem 16-Climax dojel ve své první VC v Holandsku čtvrtý. Toho roku stihl ještě páté místo v USA.

V příští sezoně Innes v F1 vyhrál tři nemistrovské závody a s 18-Climaxem se mu dařilo i seriálu mistrovství světa. Získal dvě druhá místa, na Zandvoortu za Jackem Brabhamem, v USA za Stirlingem Mossem a celkově skončil čtvrtý. Za své výkony dokonce obdržel British Racing Driver’s Club International Trophy.

Při tréninku na první závod následující sezony 1961 v Monaku měl Innes nehodu a zlomil si nohu. Brzy se však vrátil a s 21-Climaxem dokázal vyhrát nemistrovské závody ve Stuttgartu a Zeltwegu. Nejlepší výsledek sezony na sebe však nechal čekat až do posledního závodu ve Watkins Glen. Po kvalifikaci tomu nic nenasvědčovalo, když Ireland zajel osmý čas. V závodě se brzy dostal na třetí pozici, ale ve třetím kole dostal smyk a propadl se na jedenácté místo. Nebojácnou jízdou se však postupně prokousal až za vedoucího Stirlinga Mosse. Toho zradil motor a Innes převzal vedení. Po zbytek závodu se mu dařilo odrážet útoky zejména Dana Gurneyho a jeho Porsche 718 a dojel si tak pro své jediné vítězství v mistrovství světa v F1, které bylo zároveň prvním pro Lotus.

Odměnou Irelandovi ale byl vyhazov z týmu – Chapman ho nahradil Jimem Clarkem. Innes věřil, že za tím stál právě Jim – nebyla to sice pravda, ale urovnat vztahy se jim do Clarkovy smrti v roce 1968 nepodařilo.

V podstatě ihned po odchodu z Lotusu Ireland obdržel nabídku z týmu UDT Laystall, kterou přijal. Situace se však zamotala, když o pouhý den později přišla další nabídka, tentokrát z mnohem perspektivnějšího BRM, kde mohl vytvořit dvojici s Grahamem Hillem. Innes ji ale odmítl s tím, že dal své slovo Laystallu, který vedli Ken Gregory a Alfred Moss – Stirlingův manažer a otec. Za své čestné jednání si však prožil sezonu plnou problémů a nedokončených závodů, zatímco Hill si s BRM dojel pro mistrovský titul.

Ireland v F1 působil další čtyři sezony, ale v týmech BRP, Reg Parnell Racing ani Bernard White Racing již nikdy neměl k dispozici auto, se kterým by mohl útočit na přední příčky. Získal jen několik čtvrtých a pátých míst. Jeho posledním závodem kariéry v F1 byla Velká cena Mexika v říjnu 1966.

Mezi lety 1958-66 to Innes sedmkrát zkoušel v Le Mans, nejprve s Lotusem, pak po rozchodu s Chapmanem jezdil za Ecurie Ecosse, UDT-Laystall, Aston Martin a další. Nejlepší umístění zaznamenal v roce 1964 s Jihoafričanem Tonym Maggsem a Ferrari 250 GTO – šesté místo. Jeho posledním velkým závodem v kariéře byla Daytona 500 v roce 1967, ale kvůli problémům s motorem musel odstoupit.

Po ukončení kariéry se stal sportovním editorem magazínů Autocar a později Road and Track. Za přečtení rozhodně stojí jeho brilantně napsaná autobiografie All Arms and Elbows. Innes Ireland zemřel 22. října 1993.

Témata Aston Martin, Bentley, BRM, Colin Chapman, Dan Gurney, Ferrari, Goodwood, Graham Hill, Innes Ireland, Jack Brabham, Jim Clark, Le Mans, Lotus, Masten Gregory, Monaco, Reg Parnell, Stirling Moss, Watkins Glen
Předchozí
Mike Hawthorn
Mike Hawthorn
Následující
Mario Andretti
Mario Andretti

Rychlé odkazy

  • Napište nám
  • Zážitkové jízdy
  • Volné termíny
  • O nás
  • Témata

Nejnovější příběhy

  • 1973 – Skrz barikády
  • 1970 – Šílení psi a Mexičané
  • 1969 – O zaječí chlup
  • 1966 – Demoliční Indy
  • 1965 – Velký Útěk
  • 1960 – Tramvaj Jacka Brabhama

Jsme sociálně aktivní